Lud[pH1r]číslo strany rukopisuvíkovi království odjal, ale aby se nad Uhry škod svých pomstil. A protož kdyby Ludvík živ byl, že by mu chtěl království navrátiti, ulože naň snesitedlný plat a tribút. Po Otakarovi ačkoli pozůstal dědic a syn Václav II., však že byl ještě mladý, správu země české ujal Oto Dlouhý, markrabě brandeburský, švagr Otagarův, kterýž zemi českou rozličně zhubil, zplundroval a zloupil a nad to i Čechy vypleniti usiloval, aby zemi Němci osadil. Po Ludvíkovi nezůstalo žádných dědicův, a protož Království české po dvojí předešlé přítrží zase jako znovu u věnu a vedlé smluv, anobrž i dobrovolným stavův volením na slavný dům arciknížat rakouských připadlo. Království pak uherské mízerně od Turkův rozsapáno a roztrháno.

Nyní také tohoto a nastávajícího roku dokonává se a vychází termin aneb perioduscizojazyčný text Království českého, totižto pět se let zauplna od toho času, jakž král Vratislav nejprvé důstojenství královské od císaře Jindřicha přijal a z knížete králem českým učiněn, o čemž nahoře dotknuto. A protož očekávati jest nějaké proměny, kterážto, dejž milý Bůh, aby nám i vlasti naší k lepšímu byla. Nebo i rok 88. nedaleko jest, o němž se připomínají nejedna proroctví, že kdož ho dočekají, divných věcí zakusí. A my vesměs téměř všickni svými nespůsoby a hříchy k tomu napomáháme a den ode dne příčiny dáváme Pánu Bohu, aby s pokutami, kteréž na nás přihotovil, dále neprodléval a nemeškal. V těch pak pěti stech letech ačkoli země česká rozličných těžkých věcí nejednou pocítila a s nebezpečnými proměnami se potkala, jakž nětco již napovědíno, však z milosti Boží důstojenství a čest královská zůstala v Čechách a předkové náši statečně hájili té poctivosti a slávy a zemí k koruně své připojených nedopustili žádné cizí moci odtrhnouti, až jich i nám, potomkům svým, dosti pracně a krvavě dochovali. Nad to taková byla ctnost králuov českých, že i k důstojenství císařskému povoláni bývali. A ny[pH1v]číslo strany rukopisunější