po[pG1v]číslo strany rukopisudobné jest pro odjetí koruny králi Boleslavovi polskému, kterýž svatého Stanislava zamordoval. Ačkoliv pak císař Oto I., kterýž kralovati začal léta 936., v městě Vurmusu na sněmu říšském (jakž napsal Dubraviuscizojazyčný text) sv. Václava, kníže české, tu přítomného za krále vyhlásil, a tak ho potom i císař i jiní králové a knížata v listech svých králem jmenovali, však on toho titule k sobě nepřijal ani se králem nepsal. Bratr pak jeho Boleslav po něm osobil sobě ovšem titul královský, jakož historici němečtí králem ho jmenují a dokládají, že panství své až do Srb, to jest do Míšně a do Lužic, rozšířil: však že se císaři zprotivil a přes čtrnácte let ustavičné s nim války vedl, naposledy přemožen sa, netoliko o černého orla v bílém štítu (kteréhož předkové jeho, knížata česká, užívali, aneb, jakž Dubraviuscizojazyčný text napsal, bratr jeho, sv. Václav, od císaře Oty dosáhl; ač mně se vidí, že jsou ho od starodávna Čechové za erb měli, jako i Poláci bílého orla), ale i o důstojenství královské přišel a na tituli knížetcím přestati musil. Hájek píše, že císař Jindřich I. sněm držel v Řezně léta 923., kdež při něm byl kníže Václav; ale o království žádné zmínky nečiní. Po šesti letech zamordován sv. Václav od bratra svého, a tak s císařem Otou v Vurmusu býti nemohl. Ačkoliv jinde nacházím, že sv. Václav mučedlnickou korunu přijal teprv léta Páně 938., to jest devět let posléze, nežli Hájek a Kuthen poznamenali.

V polovici toho terminu pěti set let, to jest v půl třetím stu let úplně od roku 644. vedlé počtu Hájkova, stala se znamenitá, ale šťastná proměna, že Čechové, povoláni jsouce k pravé známosti pravého Boha, přijali víru křesťanskou skrze službu dvou slavných apoštolův slovanských, Cyrila a Metudia aneb, jakž je po česku nazýváme, Crhy a Strachoty. Což se stalo léta od narození Syna Božího 894. za císaře Arnolfa a nejvyššího biskupa římského