[112r]číslo strany rukopisuale vladaři a hrabie i rozličné súdcě často léháchu přěd jeho dveřmi. Ten jistý ovšem nikdy nic nepil a za pokrm jediné sedm malin mějieše na všaký den. A pak tomu svatému muži, jakožto z dobrých skutkuov čest, takež ze cti daremná chlúba počě přěkážěti. A když ten svatý muž najprvé na sobě uznamena tu daremnú chlúbu, dlúho na to usilova, a nemoha toho od sebe zapuditi. A diábli jeho méno všudy mluviechu, že nemožieše lidí příchozích od sebe odlúčiti. A v tu dobu jemu vstúpi na srdce. A jehožto kázaním[459]původně zapsáno kanim, „za“ nadepsáno rubrikou z jiných lidí diábli vybieháchu, pak ten nemožieše tajného myšlenie ješitné chlúby zapuditi sám od sebe. A proto da sě snažně na modlitvy a boha prosě, aby jej ráčil zbaviti toho osidla. Neb dřiev jiným pomáhav z té núzě, i by jim pak sám roven diábelským oblúzením ten jistý svatý muž. Což viece? Ten přěveliký v zázraciech a v dobrých skutciech ohlášený po všem kraji i po všěch zemiech na vzchod sluncě, ten, k jehožto peleši dřiev lidé sě scháziechu, ten diábelským osidlem bieše popaden a v uokovách zamčen. A to všechno, jako tráveným sě stává, že sě některého mesiecě třasú, jako když to kořenie ožívá, takež on trpieše. A pátý mesiec by všeho zbaven. Netoliko běsa toho, ale toho, ješto jemu bieše užitečnějšie, by zbaven, točíš ješitného[460]původně zapsáno geſſtneho, „i“ nadepsáno myšlenie.
Mladec jeden velmi bohatý a urozenie vysokého, ten mějieše ženu a syna maličkého. Ten když bieše v Ejiptě mocným poprávcí a vladařem a jězdieše často bojovat
