utrpenie činie. A tak sobě střěbaninku činieše z múky a z zelícě zetřěného. Tak pak doplni svuoj řád života svého. A nikdy je dřieve pokrma nebral ani v hody ani v nemoci, jeliž slunce večer zašlo.
Ale již je hodina, abych sě v řád navrátil. A když ješťe přěbýváše v bržci, v uosminádcti letech jsa, i přijidechu k ňemu v noci padúchové a mniece, by něco vzěli aneb aby jej přěstrašili, točíš bude li sě mladec báti. A tak cělú noc až do jitra běhavše, nemohli jeho nalézti ložnicě. Tehdy v krásném dni nalezše jej, jako špílejíce vecěchu k ňemu: Co by ty k tomu řekl, až by k tobě padúši přišli? Jimž on vecě: Nahý sě padúchuov nebojí. Oni jemu vecěchu: Nemuožeš zabit býti? On vecě: Mohu, a toti mohu, a proto sě jich nebojím, že sem hotov umřieti. Tu oni podivivše sě jeho ústavné vieřě i počěchu praviti, že sú cělú noc blúdili a byli zeslnuli, a slíbili sě polepšiti.
A když již bieše ve dvúmezdcietma letech na púšti, i pronese sě ve všěch městech Palestinské vlasti, že každý o ňem pravieše pověsti. Tu když jedna žena z Entropolitana, z toho města, uzřě, ano muž její na ni nelaskav, že u pětinádcte letech jsúci s ním, i neměla ižádného plodu, ta sě k svatému Ilarionu najprv ohrozila. A padši k jeho nohám i vecě: Odpusť mi drzosti a mému smilství, odpusť pro mú velikú núzi. I proč běžíš přěd prosícím? A proč svoji oči pryč obrátil?
