a posadi jej s sebú na stolici. A jakž to uzřěch, vecěch sám k sobě: Zavěrné veliký jest stav mnichový. A šed ot toho svého otcě, popa pohanského, i bych mnichem.
Bieše jeden mnich zahradník. A ten vše, což dobudieše, to pro buoh rozdadieše, jediné to ostavieše, čím by mohl sám živ býti. Tehdy diábel vznese jemu na mysl, aby něco peněz shromazdil, a řka: Aby když sě ostaráš nebo nemocen budeš, aby něco měl na stravu. I naplni tiem úmyslem lavici peněz. A potom sě sta, že by nemocen, že jemu noha hnijieše, i ztrávi ty peniezě na lékařství všěcky, což bieše shromazdil, a nic jemu neprospě. Pak potom přijide k ňemu jeden lékař umělý i vecě jemu: Nikakéž jinak nemuožeš býti uzdraven, leč nohu utieti kážeš. I uložišta tomu den, který by mu měl nohu utieti. A té noci navrátiv sě k sobě ten bratr i počě žěleti toho, což jest byl učinil. I počě řéci a pláčě: É, hospodine, rač vzpomanúti na ty skutky, cožť sem činil, usilujě na zahradě, a kterak liť sem chudým potřěbku činil! Tu sě jemu anděl svatý zěvi a řka: A kde sú tvoji penězi, ještos byl shromazdil! A kde j’ ta nadějě, v nichžtos měl? Tu on urozoměv i počě milosti prositi a slibujě, že viec toho učiniti nechce. Tehdy anděl dotče sě jeho nohy a on inhed by zdráv. A vstav zítra i jide na zahradu dělat. Tehdy lékařovi, jakož biešta smluvila, aby jemu nohu uťal, pověděchu a řkúc: Jižť jest uzdraven. A velmiť jest ráno vstav dnes i šel na zahradu, chvále boha.
