že sě tomu všicni diviechu, tak bieše tvrdý zákon jich přiebytka. A protož ti jistí slavní světí otci o to pomlúváchu mezi sebú, který by řád nebo obyčěj na božie službě svým posledkóm ostavili. Tu sě všicni snidechu, aby radu vezmúc i ostavili příklad svým náměstkóm milosrdenstvie a pokory a míru, bojiece sě, aby po všedně slavné pěnie mezi svatými otci na té službě svár nebo nehoda nevzkřesla a obludu škodného potom nevzplodila. A když podlé svého rozmysla každý chtieše ustaviti, některý paddesát žalmuov a některý šestdesát a někteří ješťe viece chtiechu ustaviti. A tak když mějiechu pomluvu o zákonné řehole mezi sebú tak, že již biechu slavnú chválu nešporní obrátili mezi sebú u pohádku; a na tom miestě inhed kdes sě vzav jeden i počě na čest bohu žalmy zpievati. A když sezpieva jedenádcte žalmuov a každý verš na svém odpočinutí i dokona rovně dvanáctý žalm. Tu oni odpověděchu: Alleluja. A tu inhed zhynu, až jeho neuzřěchu viec a jich pohádkám i jich řehole učini konec.
Tehdy světí otci urozoměchu, že to jest svatý anděl božím chtěním jim ustavil tu řeholu a ten řád. I nalezechu, aby tak ten řád držěli na nešpořiech a na jitřniech.
A ty hodiny nebo modlitby takto počínáchu i dokonáváchu, že po žalmě, ješto jest na konci ten verš po každém, to jest Sláva otci i synu i duchu svatému, a tu inhed padniechu na klekánie. Ale dřieve nežli klekniechu, málo sě stojiec pomodléchu. A tak, stojiece viece než klečiece, sě modléchu. A pak potom na malú chvilku klečiece sě modléchu.
