A tu jistý obyčěj ti ejipščí světí otci mějiechu, že ústavně žalmy na svých hodinách řiekáchu a zpieváchu. A také sú nižádné chvíle na všaký den neprázdnili, vždy sú něco dělali anebo sú sě modlili, věřiece, že sú hodnějše duchem u bozě přěbývati, čím sú viece úsilé snažni.
A také sú to v uobyčěji měli, že v sobotu večer a v neděli do večera nikdy neklekáchu ani přěs vešken puost až do Veliky noci.
Svatí otci ti po Ejiptě všicni tak děláchu bez přěstánie po svých pelešiech každý oblášť. A Písmo svaté z žaltářě nebo jiné přěs cělý den pamatováchu, až jim cělý den u božie chvále zminieše, ješto my jedno ústavně hodiny chválímy.
A v třetí hodinu, ješto sluove tercie, a v šestú a v devátú tři žalmy, jako i my, pějiechu. A to proto, nebo Daniel prorok, jsa u velikém vězení u Babyluoně u krále Nabochodonozora, na všaký den, otevra okence na své lúbi, obrátě sě k Jeruzalému i modléše sě bohu. A proto ne darmoť jest v ty doby ustaveno všěm duchovním modliti sě bohu a chválu vzdávati. Neb v ty hodiny svrchované poslíbenie jest naplňeno i naše spasenie. Neb v třetí hodinu slíbený duch svatý bohem apoštolóm seslán, jenžto jě jest naučil a dal jim všěch řěčí uměnie. A pak v šestú hodinu hospodin Jezus Kristus obětoval sě bohu otci a na kříž vstúpil pro spasenie všeho světa a zahladil hřiechy přirozené všeho lidského pokolenie. A v túž šestú hodinu hospodin zěvil svatému Petru apoštolu k své spravedlivé známosti povolánie všeho lidu
