A pak inhed velmi rychle sě vzchopiece a jako dřieve vzdvihnúce svoji rucě, snažně sě opět bohu modléchu. Aneb to praviechu, že když mnich dlúho na zemi nic leží, jenžto jako sě na modlitbách mučí, že netoliko sě jemu myšlenie vztrhne, ale i sen jemu přěkážie. A to smy viděli očitě, že někteří ne pro žádost modlitby své, ale viece pro pokrm života svého padají a klekají na modlitbách velmi dlúho.
A když dřieve řečenú chválu boží, ješto oni řiekáchu Sinaxis, chtiechu bohu slúžiti a sebrachu sě v také mlčěnie a tak mezi nimi bieše, mezi takým množstvím nižádného hlasu nebieše slyšěti nežli ten, jenž chválu bohu pějieše. V tu dobu nižádný ani kašle ani zievá ani kýchá, nižádný nešpetne kromě toho knězě, jenž modlitvu pěje. A když vstane s modlitby, nižádný déle klečěti nesmie ani dřieve vstáti ani sě nakloniti. A proto ti jistí té modlitvy konec dokonají, neb snad, jakž by prodlili modlitvu, některá nečistota aneb kašlánie přěkazilo by jim modlitbu. A protož s žádostí a nakrátcě slušie nedliti modlitvu, ale pro diábelské přěkážěnie slušie ji tiem spieš skonati. Neboť nám diábel vždy přěkážie. A tehdy ješče viece, kdyžtoť vidí, ano bohu obět vzdávají, točíš svaté modlitvy.
A protož jest užitečnější krátká modlitva než dlúhá. A častokrát i lépe jest desět veršuov z žalmu srdečným skrúšením a s rozumem sezpievati, nežli desět žalmuov cělých s teskností a s nenáboženstvím pieti.
