A když jej vzěšta, zdáše sě jima, jako by byl prostydlý. Ale nebyl jest ejipského pečenie ani k ňemu podobný. Tomu sě podivivše i poznašta dar boží. Tehdy ten bratr vecě opatovi: Příští tvému toto dáno! A opat pro jeho vieru i skutky vecě, že je to dáno. A takž ten chléb nebeský počěšta lámati s velikú radostí. A když sě opat vráti do kláštera, i počě to bratří praviti a tak jich srdcě roznieti ohňem ducha svatého, že jeden po druhém jidechu na púšť, aby na púšti přěbývali.
Když přijidech najprv na jeden kraj púště bezmál dvanádcte mil od Nila té řěky, a mějiech s sebú jednoho bratra, jenž mě vodieše, neb bieše cěst svědom. I přijidechom k jednomu starci a ten přěbýváše pod velikú skalú. A tu bieše studnicě, jenž v těch miestech velmi řiedko jest vídati. A ten mějieše vola, jenž kolem vodu z té studnicě táhnieše, neb bieše hluboká tisíci nóh aneb hlubšie. A zahradu mějieše a v nie zelé přědosti. A to proti přirození púšťskému, ješto vše zhyne a vyhoří horkostí slunečnú a nikděž jinde nemuož sě nic uroditi. A to ten svatý muž mějieše za dielo s svým volem, že vždy poléváše svú zahrádku, vážě svým volkem vodu. I plodieše sě jem tak krásně, jako by mohl požádati. A tiem zelím sě živieše i s svým volkem. A mně s mým tovařišem také učini dobrú večeři. A když sě blížieše k večeru, vede ny ku palmě, s niežto v čas jabléčka hryzieše. A ta palma bieše odtud bezmál dvě míli, neb jediné to ovoce na té púšti bieše. Ale neviem, sadie li je, čili sě samo
