A tu urozoměv, že mu sě jest škoda stala skrzě jeho zchovánie. A přěd prahem naleze otrusky i pozna, kto je ten krádež učinil. Tehdy když nepřijide ta zvěř několiko dní a vědúci, co je učinila, bojieci sě k ňemu přijíti, neb mu jest nevěru učinila. Ale on toho žěléše, že jeho ostala jeho zchovanice. A naposledy ji svú modlitvú zasě navráti. Po sedmi dnech navráti sě k ňemu i počě jako dřieve choditi, když on večeřieše. Ale vždy sě stydieše a nesmějieše k ňemu bliz přistúpiti, ale z daleka, svěsivši hlavu k zemi, jako by zěvně milosti prosila. Tu sě pústenník nad ní slitovav i káza jie blíže přistúpiti a rukú jí počě hladiti. A tu jie da dvé to viece chleba než jindy. A tak milost nalezši a smutek opustivši i navráti sě zasě na obyčějný úřad. A protož vás prosím, abyšte v tom boží moc opatřili, jemužť rozumie vše hlúpé stvořenie a přěd nímžto jest všecko velmi krotko, že vlčicě úřad plní aneb službu, krádežě svého vinu zná a za to sě stydí. A k zavolání přišla, poklonivši hlavy a rozumě, že jiej milost dána, jakožto jest rozoměla, že je zlé učinila. Ó, milý Kriste, toť jest skrzě tvú moc i tvoji sú to divové. A to vše, což ve jmě tvé sluhy činie, to jest vše tvé. A proto běda nám, že zvieřata moc tvú znají, a lidé nic sě tebe nebojie! A proto, ač by kto tomu nechtěl věřiti, věčšieť chci divy pověděti. A toť buoh najlépe vie, žeť já nic sobě nezamýšleji, nežli to, což mi jest dobřě svědomo, pravím.
A pak po púšti jich přěbýváše dobřě do sta beze všěch peleší. A to biechu konvrši. A nikdy na jednom miestě nebiechu, aby
