chvíle bez ňeho býti, bych byl neslíbil bohu na púšti dokonati svého života. Jemuž poručiv tu svú bratří, jenžto se mnú bez mé vóle chodiechu, a zbyv těžkého břěmene i vrátich sě do Alexandřie. A tu navštieviv bratří i jidech do vyššie Tebajdy, to jest konec Ejipta. Neb tu praviechu v hluché púšti množstvie mnichuov. Všecko to, což sem tu viděl, bylo by dlúho vypraviti přieliš. Alevšak některé poviem velmi nakrátcě.
Podlé Nila té rajské řěky nedaleko od púště bylo jest mnoho klášteruov. A {v}meziřádkový přípisek soudobou rukou některém klášteřě do sta mnichuov přěbýváše. A ve všem biechu poslušni opata svého a nic o svém umě nečiniechu a vše ukládáchu k jeho pomoci. Z těch kdyžto který zamyslil jíti a chtě přěbývati na púšti, nikdy je nešel nižádný než s uopatovým odpušťením. A to mezi sebú za první čest mějiechu plniti vuoli svého staršieho. A těm, kteříž přěbýváchu na púšti spósobením opatovým, chléb i jiný pokrm jim dáváchu.
Toho času, kdyžto tam přijidech, přihodi sě jednomu pústenníku, jenž nedávno z kláštera bieše šel na púšť a bieše od kláštera nic dál než šest mil, učiniv sobě přiebytek, tu mu poslachu chleba po dvú mladú bratrú. Z níž věčší bieše patnádcti let stár a mlazší bieše ve dvanádcti letech. A ta, když mu donesešta, jidešta zasě. I poleze had velmi úřitný proti nima. A jakž jeho dojidešta a nic sě neužasše, tu on sě stoči jako zakletý přěd nima.
