maličko a uzříte mě, neb jdu k uotci?“ J16,18 Protož řekli sú: „Co jest to, že die nám: Maličko? Nevieme, co mluví.“ J16,19 Tehdy pozna Ježíš, že sú ho chtěli otázati, i vece jim: „O tom tiežete mezi sebú, že sem řekl: Maličko a neuzříte mne a opět maličko a uzříte mě? J16,20 Věrně, věrně pravi vám, že kvieliti a plakati budete vy, ale svět sě bude radovati; a vy se budete mútiti, ale zámutek váš obrátí se vám v radost. J16,21 Žena, když rodí, zámutek má, neb jest přišla hodina jejie. A když porodí syna, již nepomní na bolest pro radost, že sě jest narodil člověk na svět. J16,22 Protož i vy nynie zámutek máte, ale opět uzřím vás a bude sě radovati srdce vaše a radosti vašie žádný neotejme od vás. J16,23 A v ten den nebudete mne tázati ničehož. Věrně, věrně pravi vám, ač co budete prositi otce ve jméno mé, dáť vám. J16,24 Až do sie chvíle neprosili ste ničehož ve jméno mé. Proste a vezmete, aby radost vaše plná byla.“

J16,25 „Ty věci v příslovích mluvil sem vám. Přicházie hodina, když ne v přísloví budu vám mluviti, ale zjevně o otci mém zvěstuji vám. J16,26 V ten den ve jméno mé budete prositi a nepravi vám, že já budu prositi otce za vy, J16,27 neb sám otec miluje vás, neb ste vy mě milovali a uvěřili ste, že sem od boha vyšel. J16,28 Vyšel sem od otce a přišel sem na svět. Opět opúštiem svět a beru sě k uotci.“ J16,29 Řekli sú jemu učedlníci jeho: „Aj, nynie zjevně mluvíš a příslovie žádného nedieš. J16,30 Již vieme, že vieš všěcky věci a nenie potřebie, by kto tebe otázal. V tom věříme, že si od boha vyšel.“ J16,31 Odpovědě Ježíš: „Nynie věříte? J16,32 Aj, přicházie hodina, a již jest přišla, že sě rozprchnete jeden každý do své krajiny a mě samého ostavíte. A nejsem sám, nebo otec se mnú jest.“

Kapitola XVII.

J16,33 „Ty věci mluvil sem vám, abyšte ve mně pokoj měli. A v světě nátisk mieti budete, ale doúfajte, že sem já přemohl svět.“

J17,1 Ty věci mluvil jest Ježíš, a pozdvih oči v nebe, vecě: „Otče, přišla jest hodina, oslav syna tvého, aby syn tvój oslavil tě. J17,2 Jakož si dal jemu moc nad každým tělem, aby vše, cos dal jemu, dal jim život věčný. J17,3 [A to jest život věčný]text doplněný editorem[423]A to jest život věčný] Heac est autem vita aeterna lat. (homoiot.), aby tě poznali, samého boha pravého, a jehož [si]text doplněný editorem poslal, Jezukrista. J17,4 Já sem tě oslavil na zemi, skutek sem dokonal, kterýž si [mi]text doplněný editorem[424]mi] mihi lat. dal, abych učinil. J17,5 A nynie oslav ty mě, otče, u sebe samého oslavením, kteréž sem měl, dřieve než jest svět byl, u tebe.“

J17,6 „Oznámil sem jméno tvé lidem, kteréžs mi dal z světa. Tvoji biechu a mně si je dal. A řeč tvú zachovali sú. J17,7 A nynie poznali sú, že všěcky věci, kteréž si mi dal, od tebe sú. J17,8 Neb slova, kterás mi dal, dal sem jim a oni sú přijali a poznali sú právě, že sem od tebe vyšel, a uvěřili sú, že si ty mě poslal. J17,9 Já za ně prosím, a ne za svět, ale za ty, kterés mi dal, nebo tvoji sú. J17,10 A mé všěcky věci tvé jsú a tvé mé jsú a oslaven sem v nich. J17,11 A již nejsem v světě, a tito v světě sú, a já k tobě jdu. Otče svatý, zachovaj jě ve jméno tvé, kterés mi dal, aby byli jedno jako i my. J17,12 Když sem byl s nimi, já sem je choval ve jméno tvé. Kterés mi dal, ostřiehal sem a žádný z nich nezahynul jest, jediné syn zatracenie, aby sě písmo naplnilo. J17,13 A nynie k tobě jdu a tyto věci mluvím na světě, aby měli radost mú naplněnu sami v sobě. J17,14 Já sem dal jim řeč tvú,