jenž byl přišel k Ježíšovi v noci najprvé, nesa smiešenú myrru a aloes, jakožto liber sto. J19,40 Tehdy vzechu tělo Ježíšovo a obvázali je prostěradly z drahými mastmi, jakož jest obyčej Židóm pochovávati. J19,41 I bieše na tom miestě, kdež jest ukřižován, zahrada a v zahradě hrob nový, v němžto ještě ižádný nebieše položen. J19,42 Protož tu pro svátek židovský, že blízko bieše hrob, položili sú Ježíše.
Dvadcátá
J20,1 Pak jednu sobotu Maria Magdalena přijide ráno, když ještě tmy biechu, k hrobu i uzřě kámen odvalený od hrobu. J20,2 Protož běžala jest a přišla k Šimonovi Petrovi a k jinému učedlníku, jehož milováše Ježíš, a vece jima: „Vzeli sú z hrobu pána a neviem, kde sú položili jeho.“
J20,3 Tehdy vyjide Petr a ten jiný učedlník a přijidešta k hrobu. J20,4 I běžiešta dva spolu, a onen jiný učedlník předběže rúčějie Petra a přišel jest první k hrobu. J20,5 A když sě nachýli, uzře položena prostěradla, ale však nevšel jest. J20,6 Tehdy přijide Šimon Petr po něm a všel jest do hrobu a vidě prostěradla položena J20,7 a rúchu, ješto bieše na hlavě jeho, ne s prostěradly položenu, ale obláště svinutu do jednoho miesta. J20,8 Protož všel jest i ten učedlník, jenž bieše [přišel]text doplněný editorem[512]bieše <přišel>] venereat lat. první k hrobu, i viděl jest a uvěřil jest. J20,9 Neb ještě nevědieše písma, že jest on musěl z mrtvých vstáti. J20,10 Tehdy opět odjidechu učedlníci sami k sobě.
J20,11 Ale Maria stáše u hrobu vně plačíc. Tehdy když plakáše, naklonivši se i nahléde do hrobu J20,12 i uzře dva anjely v bielém rúšě sediece, jednoho u hlavy a jednoho u noh, kdež jest bylo položeno tělo Ježíšovo. J20,13 Řkú jí oni: „Ženo, co pláčeš?“ Vece jim: „Neb sú vzeli pána mého a neviem, kde sú položili jeho.“ J20,14 To když vece, obráti se za sě i uzřě Ježíše, an stojí, a nevědieše, že Ježíš jest. J20,15 Vecě jí Ježíš: „Ženo, co pláčeš? Koho hledáš?“ Ona mnějíci, že by zahradník byl, vece jemu: „Pane, zdalis ty jej vzal, pověz mi, kdes jeho položil, a jáť ho vezmu.“ J20,16 Vece jí Ježíš: „Maria!“ Obrátivši sě ona, vece jemu: „Raboni!“ (jenž sě vykládá: Mistře). J20,17 Vecě jí Ježíš: „Neroď sě mne dotýkati, neb sem ještě nevstúpil k uotci mému. Ale jdi k bratřím mým a pověz jim: Vstupuji k otci mému a k otci vašemu, k bohu mému a k bohu vašemu.“ J20,18 Přijide Maria Magdalena zvěstujíci učedlníkóm, že sem viděla pána a tyto věci řekl jest mi.
J20,19 A když bieše pozdě ten den jedné soboty a dveře biechu zavřěny, kdež sě biechu učedlníci sebrali pro strach židovský, přijide Ježíš a stál jest prostřěd učedlníkóv a řekl jim: „Pokoj vám!“ J20,20 To když povědě, ukáza jim ruce a bok. Tehdy sú sě radovali učedlníci vidúce pána. J20,21 Protož vece jim opět: „Pokoj vám! Jakož mě jest poslal otec, i já posielám vás.“ J20,22 To když vece, vdechnul jest a řekl jest jim: „Přijměte ducha svatého. J20,23 Ač kterým odpustíte hřiechy, budú jim odpuštěni, pakli kterých zadržíte, budú zadržěni jim.“ J20,24 Ale Tomáš, jeden ze dvanádcti, jenž slove Didymus, nebieše s nimi, když jest přišel Ježíš. J20,25 Tehdy řekli sú jemu jiní učedlníci: „Viděli smy pána.“ A on vece jim: „Neuzřím li v rukú jeho bodenie hřěbóv […]text doplněný editorem[529]…] et mittam digitum meum in locum clavorum lat. (homoiot.) a nevčiním li ruky mé v bok jeho, neuvěřím.“
J20,26 A po osmi dnech opět biechu učedlníci jeho vnitř a Tomáš s nimi. Přijide Ježíš zavřenými dveřmi i sta uprostřed a vece jim: „Pokoj vám!“ J20,27 Potom vece Tomášovi: „Vlož sem prst svój a ohlédaj ruce mé a přičiň
