aby sě naplnilo písmo: Kto jie chléb mój, zdvihne proti mně šlépěji svú. J13,19 Jistě pravi vám, dřieve než sě stane, abyšte když sě stane, uvěřili, že já sem. J13,20 Věrně, věrně pravi vám, kto přijme, ač koho pošli, mě přijímá. A kto mě přijímá, přijímá toho, jenž mě jest poslal.“
J13,21 Když to povědě Ježíš, zarmúti sě duchem a svědčil jest a řekl: „Věrně, věrně pravi vám, že jeden z vás zradí mě.“ J13,22 Tehdy přihlédáchu k sobě spolu učedlníci pochybujíce, o kom by řekl. J13,23 Tehdy jeden z učedlníkóv bieše spolehl na lóně Ježíšově, jehož milováše Ježíš. J13,24 Protož ponuče toho Šimon Petr a vece jemu: „Kto jest, o němž die?“ J13,25 A tak když spoleže ten na prsech Ježíšových, vece jemu: „Pane, kto jest?“ J13,26 Odpovědě Ježíš: „Tenť jest, komužť já omočeného chleba podám.“ A když omoči chléb, poda Jidášovi Šimona Škariota. J13,27 A tehdy po skývě vjide veň satan. I vece jemu Ježíš: „Což činíš, čiň spieše.“ J13,28 Ale toho jest žádný nevěděl z sedících, k čemu jest to řekl jemu. J13,29 Neb někteří mějiechu, že miešky mějieše Jidáš, by řekl jemu Ježíš: „Kup těch věcí, které potřebny sú nám ke dni svátečniemu,“ neb aby něco chudým dal. J13,30 Protož když on bieše vzal skývu, vyjide ihned. A bieše již noc.
J13,31 Tehdy když vyjide, řekl jest Ježíš: „Nynie oslaven jest [syn člověka a buoh oslaven jest]text doplněný editorem[352]syn člověka a buoh oslaven jest] Filius hominis, et Deus clarificatus est lat. (homoiot.) v něm. J13,32 Poňavadž buoh oslaven [jest]text doplněný editorem[353]jest] est lat. v něm, i bóh oslavil jest jeho v sobě samém a ihned oslaví jej. J13,33 Synáčkové, ještě málo sem s vámi. Hledati budete mne. A jakož sem Židóm řekl: Kam já jdu, vy nemóžete přijíti, i vám pravi nynie. J13,34 Přikázanie nové dávám vám, abyšte sě spolu milovali; jakož sem miloval vás, abyšte sě i vy milovali spolu. J13,35 V tomť poznají všickni, že učedlníci moji ste, budete li mieti milovánie vespolek.“
J13,36 Vece jemu Šimon Petr: „Pane, kam jdeš?“ Odpovědě Ježíš: „Kam já jdu, ty nynie mne nemóžeš následovati, [ale potom budeš následovati]text doplněný editorem[357]ale potom budeš následovati] sequeris autem postea lat. (homoiot.).“ J13,37 Vece jemu Petr: „Proč tebe nemohu následovati nynie? Duši mú za tě položím.“ J13,38 Odpovědě Ježíš: „Duši tvú za mě položíš? Věrně, věrně pravi tobě, nezazpievá kokot, až mne třikrát zapříš.“
Kapitola XIIII.
J14,1 I vece učedlníkóm svým: „Nemuť sě srdce vaše ani se strachuj. Věříte li v boha, i v mě věřte. J14,2 V domu otce mého mnozí přiebytkové sú. By co méně bylo, pověděl bych vám, že jdu připraviti vám miesto. J14,3[…]text doplněný editorem[363]…] Et si abiero, et praeparavero vobis locum lat. (homoiot.), opět přídu a přijmu vás sám k sobě, aby kdež sem já, i vy byli. J14,4 A kam já jdu, viete i cestu viete.“ J14,5 Vece jemu Tomáš: „Pane, nevieme, kam jdeš, a kterak móžeme věděti cestu?“ J14,6 Vece jemu Ježíš: „Já sem cesta, pravda i život. Žádný nepřicházie k otci, jediné skrzě mě. J14,7 Byšte byli poznali mě, i otce mého jistě byli byšte poznali. A potom poznáte jej a viděli ste jej.“ J14,8 Vece jemu Filip: „Pane, ukaž nám otce, a dosti jest nám.“ J14,9 Vece jemu Ježíš: „Tak dlúhý čas s vámi sem, a nepoznali ste mne? Filipe, kto vidí mě, vidí i otce mého. Kterak ty dieš: Ukaž nám otce? J14,10 Nevěříš, že já v otci a otec ve mně jest? Slova, která sem mluvil vám, sám od sebe nemluvím, ale otec ve mně přebývaje, ten činí skutky. J14,11 Nevěříš, že já v otci a otec ve mně jest? J14,12 Aspoň skutkóm věřte. Věrně, věrně pravi vám, kto věří v mě, skutky, které já činím, i on bude činiti,
