a větčie těch bude činiti, neb já k otci jdu. J14,13 A což kolivěk budete prositi ve jméno mé, toť učiním, aby byl oslaven otec v synu. J14,14 Ač co prosíte ve jméno mé, toť učiním.“
J14,15 „Milujete li mě, přikázanie má zachovajte. J14,16 A já budu prositi otce a jiného utěšitele dá vám, aby ostal s vámi na věky, J14,17 ducha pravdy, jehož svět nemóž přijieti, nebo [nevidí ho]text doplněný editorem[378]nevidí ho] non videt eum lat. aniž zná jeho. Ale vy poznáte ho, neb v vás bude přěbývati a v vás bude. J14,18 Neostavímť vás sirotkóv, přijduť k vám. J14,19 Ještě maličko a svět mě již neuzří, ale vy uzříte mě, že já živ sem i vy živi budete. J14,20 V tom dni poznáte vy, že já sem v otci mém a vy ve mně a já v vás. J14,21 Ktož má přikázanie má a zachovává je, tenť jest, jenž mě miluje. A ktož miluje mě, milován bude od otce mého a já budu milovati jej a oznámím jemu mě samého.“ J14,22 Vece jemu Judas, ne onen Škariotóv: „Pane, co sě jest stalo, že nám oznámíš sě samého, a ne světu?“ J14,23 Odpovědě Ježíš a vecě jemu: „Ač kto miluje mě, řeč mú zachová a otec mój bude ho milovati a k němu přídemy a přiebytek u něho učinímy. J14,24 Kto nemiluje mne, řečí mých nezachovává. A řeč, kterú ste slyšeli, nenie má, ale toho, jenž mě jest poslal, otcova. J14,25 To sem mluvil [vám]text doplněný editorem[385]vám] vobis lat., s vámi přebývaje. J14,26 Ale utěšitel duch svatý, jehož pošle otec ve jméno mé, tenť vás naučí všem věcem a vzjeví vám všěcky věci, kteréž kolivěk budu vám praviti.“
J14,27 „Pokoj ostavuji vám, pokoj mój dávám vám. Ne jako svět dává, já dávám vám. Nemuť se srdce vaše ani sě strachuj. J14,28 Slyšeli ste, že sem já vám pověděl: Jdu a přijdu k vám. Byšte mě milovali, radovali byšte sě zajisté, že jdu k otci, nebo otec větčí mne jest. J14,29 A nynie pověděl sem vám, dřéve než sě stane, abyšte když sě stane, uvěřili. J14,30 Již nemnoho budu mluviti vám, neb přišlo jest knieže tohoto světa, a na mně nemá ničehož. J14,31 Ale aby poznal svět, že miluji otce, a jakož přikázanie dal mi jest otec, tak činím. Vstaňte, poďme odtud.“
Kapitola XV.
J15,1 „Já sem kořen vinný pravý a otec mój vinař jest. J15,2 Každú ratolest, kteráž nenese ve mně ovoce, [otejme ji. A každú, kteráž nese ovoce,]text doplněný editorem[386]otejme ji. A každú, kteráž nese ovoce] tollet eum, et omnem qui fert fructum lat. (homoiot.) učistí ji, aby ovoce viece přinesla. J15,3 Již vy čisti ste pro řeč mú, kterú sem mluvil vám. J15,4 Přěbývajte ve mně a já v vás. Jakož ratolest nemóž činiti ovoce sama od sebe, neostane li v kmenu, též ani vy, neostanete li ve mně. J15,5 Já sem vinný kořen a vy ratolesti. Ktož přebývá ve mně a já v něm, tenť nese ovoce mnoho. Neb beze mne nic nemóžete učiniti. J15,6 Ač kto ve mně neostane, bude ven vyvržen jako ratolest a uschne a zberú ji a v oheň vrhú i bude hořěti. J15,7 Ostanete li ve mně a slova má v vás zóstanú li, což kolivěk budete chtieti, poprosíte a stane se vám. J15,8 V tom jest oslaven otec mój, abyšte mnoho ovoce přinesli a učiněni byli moji učedlníci.“
J15,9 „Jakož jest miloval mě otec, a já sem miloval vás. Přebývajtež v milování mém. J15,10 Ač přikázanie má zachováte, ostanete v milování mém, jakož i já přikázanie otce mého zachoval sem i přebývám v milování jeho. J15,11 Ty věci mluvil sem vám, aby radost má byla v vás a radost
