tě a moc mám propustiti tě?“ J19,11 Odpovědě Ježíš: „Neměl by moci proti mně žádné, byť tobě nebylo dáno shóry. Protož kto mě jest dal tobě, větčí hřiech má.“ J19,12 A od té chvíle Pilát hledáše propustiti ho. Ale Židé voláchu řkúce: „Pustíš li toho, nebudeš přietel ciesaře. Neb každý, kto sě králem činí, protiví se ciesaři.“
J19,13 Tehdy Pilát, když uslyše ty řěči, vyvede ven Ježíše i sěde na stolici súdné na miestě, jenž slove Likostratos a židovsky Gabata. J19,14 A to sě dějieše v pátek před velikú nocí jako v hodinu šestú. I vecě k Židóm: „Aj, král váš!“ J19,15 Ale oni voláchu: „Zdvihni, zdvihni jeho, ukřižuj jej!“ Vece jim Pilát: „Krále vašeho ukřižuji?“ Odpověděchu biskupové: „Nemáme krále, jediné ciesaře.“ J19,16 Protož tehdy dal jest jim jeho, aby byl ukřižován. Tehdy vzeli sú Ježíše i vyvedli.
J19,17 A nesa sobě kříž, vyšel jest na to miesto, ješto slove Popraviště, židovsky Golgata, J19,18 kdežto sú ho ukřižovali a s ním jiná dva s obú stranú, ale v prostřědku Ježíše. J19,19 A napsal jest i vinu Pilát a položil na kříž svrchu. A bieše psáno: Ježíš Nazaretský, král židovský. J19,20 Proto to písmo mnozí sú čtli z Židóv, neb blízko od města bieše to miesto, kdežto ukřižován byl Ježíš. A bieše psáno židovsky, řěcky a latině. J19,21 Protož praviechu Pilátovi židovští biskupové: „Neroď psáti: Král židovský, [ale že on řekl jest: Král sem židovský]text doplněný editorem[490]ale že on řekl jest: Král sem židovský] sed quia ipse dixit: Rex sum Iudaeorum lat. (homoiot.).“ J19,22 Odpovědě Pilát: „Což sem psal, psal sem.“ J19,23 Tehdy rytieři, když sú ukřižovali jeho, vzeli sú rúcho jeho (a učinili sú čtyři diely, každému rytieři diel) a sukni. A bieše sukně ta nesšitá, od vrchu setkaná až dolóv. J19,24 Protož řekli sú sami k sobě: „Nerozdělujme jie, ale losujme o ni, čie bude.“ Aby sě naplnilo písmo, jenž die: Dělili sú rúcho mé sobě a na oděv mój pustili sú los. A rytieři zajisté ty věci učinili sú.
J19,25 I stáchu podlé křížě Ježíšova Maria, mátě jeho, a sestra mateře jeho, Maria Kleofe a Maria Magdalena. J19,26 Tehdy když uzře Ježíš matku a učedlníka stojícieho, jehož milováše, vece mateři své: „Ženo, aj, syn tvój!“ J19,27 Potom vece učedlníkovi: „Aj, matka [tvá]text doplněný editorem[495]tvá] tua lat.!“ A z té hodiny přijal ji učedlník za svú. J19,28 Potom věda Ježíš, že již všěcky věci dokonány sú, aby sě naplnilo písmo, vece: „Žiezním.“ J19,29 A tu bieše osudie postaveno, octa plno. A oni húbu plnú octa yzopem obloživše, podali sú ustóm jeho. J19,30 Tehdy když bieše přijal Ježíš ocet, řekl jest: „Dokonáno jest.“ [A nakloniv hlavu]text doplněný editorem[499]A nakloniv hlavu] Et inclinato capite lat., vypusti duši.
J19,31 Tehdy Židé (že pátek bieše), aby neostala na kříži těla v sobotu (neb bieše veliký den ten sobotní), prosiechu Piláta, aby zlámáni byli jich hnáti a byli složeni. J19,32 Protož přijidechu rytieři a prvnieho zajisté zlámachu hnáty i druhého, jenž jest ukřižován s ním. J19,33 Ale k Ježíšovi když přijidechu, jakž sú uzřěli již jeho mrtva, nezlámali sú jemu hnátóv, J19,34 ale jeden z rytieřóv kopím bok jeho otevřel jest a ihned vyšla jest krev a voda. J19,35 A ten, jenž jest viděl, svědectvie jest vydal a pravé jest svědectvie jeho. A on vie, že pravdu die, abyšte i vy uvěřili. J19,36 Neb ty věci staly sú sě, aby se písmo naplnilo: Kosti nezlámáte z něho. J19,37 A opět jiné písmo die: Uzřieť, v koho sú bodli.
J19,38 Pak potom prosil jest Piláta Jozef od Arimatie (protože bieše učedlník Ježíšóv, ale tajný pro strach židovský), aby sňal tělo Ježíšovo. I odpusti Pilát. Protož přišel jest a sňal tělo Ježíšovo. J19,39 A přišel jest i Nikodem,
