jste. J10,35 Poňavadž ty řekl jest bohy, k nimžto řeč božie stala sě jest – a nemóž sě rušiti písmo –, J10,36 jehož jest otec posvětil a poslal na svět, vy diete, že se porúhám, že sem řekl: Syn boží sem? J10,37 Nečiním li skutkóv otce mého, neroďte mi věřiti. J10,38 A pakli činím, a ač mi nechcete věřiti, skutkóm věřte, abyšte poznali a věřili, že otec ve mně jest a já v otci.“ J10,39 Protož hledáchu ho popadnúti, i vyjide z rukú jich. J10,40 I otjide za Jordán na to miesto, kdež bieše Jan křtě najprvé, i osta tu. J10,41 A mnozí přijidechu k němu i praviechu, že Jan zajisté neučinil nižádného znamenie. J10,42 A všěcky věci, kteréž kolivěk řekl jest Jan o tomto, pravé biechu. A mnozí uvěřichu v něho.
Kapitola XI.
J11,1 A bieše jeden neduživý Lazar od Betanie, z kastelu Marie a Marty, sestr jeho. J11,2 (A Maria bieše ta, kteráž jest zmazala pána mastí a zetřěla nohy jeho vlasy svými, jejiežto bratr Lazar nemáháše.) J11,3 Protož poslaly sú k němu sestry jeho řkúce: „Pane, aj, jehož ty miluješ, nemáhá.“ J11,4 A uslyšev Ježíš, vecě jim: „Nemoc ta nenie k smrti, ale pro chválu boží, aby byl chválen syn boží skrze něho.“ J11,5 I milováše Ježíš Martu a sestru jejie Mariji i Lazara. J11,6 Protož jakž uslyše, že nemáháše, tehdy zajisté osta na témž miestě dva dni. J11,7 Pak potom vece učedlníkóm svým: „Poďme opět do Židovstva.“ J11,8 Řkú jemu učedlníci: „Mistře, nynie hledáchu tě Židé ukamenovati, a opět jdeš tam?“ J11,9 Odpovědě Ježíš: „Však dvanádste jest hodin za den. Ač kto chodí ve dne, neurážie se, neb světlost tohoto světa vidí. J11,10 Ale bude li choditi v noci, urazí sě, neb světlost nenie v něm.“ J11,11 To vece a potom řekl jest jim: „Lazar, přietel náš, spí, ale jdu, abych ho ze sna zbudil.“ J11,12 Tehdy řekli sú učedlníci jeho: „Pane, spí liť, zdráv bude.“ J11,13 Ale Ježíš řekl o jeho smrti, a oni mnějiechu, by o usnutí spánie řekl. J11,14 Tehdy proto řekl jim Ježíš zjevně: „Lazar umřel jest, J11,15 a raduji se pro vy, abyšte věřili, že sem tam nebyl. Ale poďme k němu.“ J11,16 Tehdy vece Tomáš, jenž slove Didymus, k spoluučedlníkóm: „Poďme i my a umřemy s ním.“ J11,17 Protož přijide Ježíš a naleze jej čtyři dni v hrobě majíc. J11,18 (A bieše Betania podlé Jeruzaléma jakožto honóv patnádst.) J11,19 A mnozí z Židóv biechu přišli k Mariji a k Martě, aby je těšili o jich bratru. J11,20 Tehdy Marta jakž uslyše, že Ježíš jde, vyběže jemu vstřieci, ale Maria doma sedieše. J11,21 Tehdy vece Marta Ježíšovi: „Pane, by byl zde, bratr mój nebyl by umřel. J11,22 Ale i nynie viem, že což kolivěk požádáš ot boha, dá tobě bóh.“ J11,23 Vece jí Ježíš: „Vstaneť bratr tvój.“ J11,24 Vece jemu Marta: „Viem, že vstane [u]text doplněný editorem[282]u] in lat. vskřiešení v poslední den.“ J11,25 Vece jí Ježíš: „Jáť sem vskřiešenie i život. Ktož věří v mě, také ač by umřel, ožive J11,26 a každý, ktož jest živ a věří v mě, neumře na věky. Věříš li tomu?“ J11,27 Vece jemu: „Ovšem, pane, já sem věřila, že ty si Kristus, syn boha živého, jenžs na tento svět přišel.“ J11,28 A když to povědě, otjide i zavola Marije, sestry své, tajně řkúc: „Mistr jest zde a volá tě.“ J11,29 Ona, když uslyše, vsta brzo a přijide k němu, J11,30 neb ještě nebieše přišel Ježíš do kastelu, ale bieše ještě na tom miestě, kdež ho byla Marta odešlá potkala. J11,31 Tehdy Židé, kteříž biechu s ní v domu a těšiechu ji, když uzřechu Mariji, že by brzo vstala a vyšla, šli sú za ní řkúce, že jde
