k hrobu, aby tam plakala. J11,32 Ale Maria, když přijide tu, kdež bieše Ježíš, uzřevši ho, pade k nohám jeho a vece jemu: „Pane, by byl zde, bratr mój nebyl by umřel.“ J11,33 Tehdy Ježíš, když uzře, ana pláče, i Židy, ješto biechu přišli s ní, plačíce, zařva duchem a zamúti sám sě, J11,34 i vece: „Kde ste ho položili?“ Řkú jemu: „Pane, poď a ohlédaj.“ J11,35 I plakal jest Ježíš. J11,36 Tehdy vecechu Židé: „Aj, kterak ho milováše!“ J11,37 Ale někteří z nich praviechu: „Nemohl jest tento, jenž jest otevřel oči slepého narozeného, učiniti, aby tento neumřel?“ J11,38 Tehdy Ježíš opět zařva sám v sobě, přijide k hrobu. I bieše pelešě a kámen svrchu položen bieše jemu. J11,39 Vece Ježíš: „Nazdvihněte kámen.“ Vece jemu Marta, sestra toho, jenž bieše umřel: „Pane, jižť smrdí, neb čtyřdný jest.“ J11,40 Vece jí Ježíš: „Však sem řekl tobě, že uvěříš li, že uzříš slávu boží.“ J11,41 Tehdy vzdvižechu kámen. A Ježíš pozdvih vzhóru oči, vecě: „Otče, děkuji tobě, že si mě slyšal. J11,42 A já sem věděl, že vždy mě slyšíš, ale pro lid, jenž vókol stojí, řekl sem, aby uvěřili, že ty si mě poslal.“ J11,43 To když povědě, hlasem velikým vzvola: „Lazaře, poď ven!“ J11,44 A ihned vyjide, jenž bieše umřel, jsa svázán i ruce, i nohy svazky, a tvář jeho bieše rúchú zavázána. Vece jim Ježíš: „Rozvěžte jej a nechte odjíti.“ J11,45 Tehdy mnozí z Židóv, jenž biechu přišli k Mariji a k Martě a viděli biechu, co jest učinil byl, a uvěřili sú veň. J11,46 Ale někteří z nich odjidechu k zákonníkóm a pověděli sú jim, co jest učinil Ježíš.
J11,47 Protož sebrachu sě biskupové a zákonníci v radu proti Ježíšovi i praviechu: „Co učinímy, že tento člověk mnohé divy činí? J11,48 Nechámy li ho tak, všichni uvěřie v něho, a přijdúc Říměné, a otejmúť miesto naše i lid.“ J11,49 Tehdy jeden z nich, Kaifáš jménem, když bieše biskupem léta toho, řekl jim: „Vy neviete ničehož J11,50 ani se domýšlíte, neb potřebie jest vám, aby jeden člověk umřel za lid, aby vešken lid nezahynul.“ J11,51 Ale tohoť jest od sebe neřekl, ale když jest byl biskupem léta toho, prorokoval jest, že Ježíš mějieše umřieti za lid, J11,52 a netoliko za lid, ale aby syny božie, ješto biechu rozptýleni, shromazdil v jedno. J11,53 Protož od toho dne myslili sú, aby ho zabili.
J11,54 Tehdy Ježíš nechodieše již zjevně u Židóv, ale odjide do krajiny podlé púště, do města, jenž slove Effrem, a tu přebýváše s učedlníky svými. J11,55 A blízko bieše velika noc židovská. I vstúpichu mnozí do Jeruzaléma z krajiny před velikú nocí, aby sě posvětili. J11,56 Protož hledáchu Ježíše a mluviechu sami k sobě v chrámě řkúce: „Co sě vám zdá, že jest nepřišel ke dni svátečniemu?“ Nebo biechu dali biskupové a zákonníci přikázanie, že ktož by poznal, kde by byl, aby ukázal, aby jeho popadli.
Kapitola XII.
J12,1 Tehdy Ježíš před šesti dni velikonočními přijide do Betanie, kdež jest byl Lazar umřel, jehož jest vskřiesil Ježíš. J12,2 I učinichu mu tu večeři a Marta slúžieše, ale Lazar jeden bieše z sedících za stolem. J12,3 Tehdy Maria vzala jest libru masti drahé z pravého narda i zmazala nohy Ježíšovy a utřela vlasy svými nohy jeho. A dóm naplni se z vóně té masti. J12,4 Tehdy vece jeden z učedlníkóv jeho, Jidáš Škariotský,
