od které kolivěk nemoci byl jest držěn. J5,5 I bieše tu jeden člověk, osm a třidceti let maje v nemoci své. J5,6 Toho když uzřě Ježíš ležiece a pozna, že by již mnohý čas měl, vece jemu: „Chceš li zdráv býti?“ J5,7 Odpovědě jemu neduživý: „Pane, člověka nemám, aby když zarmútí se voda, pustil mě do rybníka. Nebo když já jdu, jiný přede mnú stúpí.“ J5,8 Vecě jemu Ježíš: „Vstaň, vezmi lože své a choď!“ J5,9 A ihned zdráv učiněn jest člověk i vzal jest lože své a chodil jest. A bieše svátek v ten den.
J5,10 Protož praviechu Židé tomu, jenž bieše uzdraven: „Svátek jest, neslušie tobě nositi lože svého.“ J5,11 Odpovědě jim: „Ten, jenž mě jest uzdravil neb zdráva učinil, onť mi jest řekl: Vezmi lože své a choď!“ J5,12 Tehdy otázachu ho: „Kto jest ten člověk, jenž jest řekl tobě: Vezmi lože své a choď?“ J5,13 Ale ten, jenž zdráv bieše učiněn, nevědieše, kto by byl. A Ježíš odchýlil se od zástupa, postaveného na tom miestě. J5,14 Potom naleze jej Ježíš v chrámě i vece jemu: „Aj, zdráv učiněn si, již neroď hřěšiti, ať se hóře něco tobě nepřihodí.“ J5,15 Otjide ten člověk a zvěstova Židóm, že jest Ježíš, jenž ho jest zdráva učinil. J5,16 Protož protiviechu se Židé Ježíšovi, že to činieše v svátek. J5,17 Ale Ježíš odpovědě jim: „Otec mój až dosavad činí, a já také činím.“ J5,18 Tehdy proto viece hledáchu ho Židé zabiti, že netoliko rušieše svátek, ale že i otce svého nazýváše bohem, čině sě roven bohu.
Protož odpovědě Ježíš a vece jim: J5,19 „Věrně, věrně pravi vám, nemóž syn sám od sebe ničehož učiniti, jediné co vidí otce činiece, nebo což kolivěk on činí, to také i syn činí. J5,20 Nebo otec miluje syna a všěcky věci ukazuje jemu, kteréž on činí. A viece nežli ty skutky ukazuje jemu, abyšte sě vy divili. J5,21 Neb jakožto otec křiesí mrtvé a obživuje, tak i syn, kteréž chce, obživuje. J5,22 Aniž zajisté otec súdí koho, ale vešken súd dal jest synu, J5,23 aby všichni ctili syna, jakož ctie otce. Ktož nectí syna, nectí otce, jenž ho jest poslal. J5,24 Věrně, věrně pravi vám, že ktož slovo mé slyší a věří jemu, jenž mě jest poslal, má život věčný a na súd nepříde, ale jde od smrti v život. J5,25 Věrně, věrně pravi vám, že již přicházie hodina, a již jest, kdyžto mrtví uslyšie hlas syna božieho, a ktož uslyšie, živi budú. J5,26 Neb jakož otec má život sám v sobě, takež jest dal i synu mieti život samému v sobě. J5,27 A dal jest jemu moc súd učiniti, neb syn člověka jest. J5,28 Neroďte se diviti tomu, že přicházie hodina, v kteréžto všickni, jenž v hrobiech sú, uslyšie hlas syna božieho J5,29 i pójdú ti, kteříž sú dobré věci činili, na vskřiešenie života, ale ktož sú zlé věci činili, na vskřiešenie súdu. J5,30 Nemohu já sám od sebe ničehož učiniti, ale jakož slyším, tak súdím, a súd mój spravedlivý jest, neb nehledám své vóle, ale vóle toho, jenž mě jest poslal, otce.“
J5,31 „Ačť já svědectvie vydávám sám o sobě, svědectvie mé nenie pravé. J5,32 Jiný jest, jenž svědectvie vydává o mně, [a viem, že pravé jest svědectvie jeho, kteréž vydává o mně]text doplněný editorem[131]a viem, že právě jest svědečstvie jeho, kteréžto o mně vydává lat. (homoiot.). J5,33 Vy ste poslali k Janovi a svědectvie vydal jest pravdě. J5,34 Ale já od člověka neberu svědečstvie, ale i to pravi, abyšte vy spaseni byli. J5,35 On jest byl lucerna hořície a svietiec, ale vy ste sě nechtěli veseliti na čas v světlu jeho. J5,36 Ale já mám větčie
