svědectvie nežli Jan. Nebo skutky, kteréž mi jest dal otec, abych jě dokonal, ti skutkové, kteréž já činím, svědectvie vydávají o mně, že mě jest otec poslal. J5,37 [A jenž mě jest poslal otec]text doplněný editorem[135]A jenž mě jest poslal otec] et qui misit me Pater lat. (homoiot.), tenť jest, jenž vydal svědectvie o mně. A viem, že pravé jest svědectvie jeho, kteréžto vydává o mně. Ani ste hlasu jeho kdy slyšeli, ani ste tváři jeho viděli J5,38 a slova jeho nemáte v sobě přěbývajícieho, neb jehož on poslal jest, tomu vy nevěříte. J5,39 Ptajte se u písmě, vy mníte v tom písmě život věčný mieti, a toť jest písmo, ještoť svědectvie vydává o mně, J5,40 a nechcete přijíti ke mně, abyšte život měli. J5,41 Zvelebenie ot lidí nepřijímám, J5,42 ale poznal sem vás, že milovánie božieho v sobě nemáte. J5,43 Jáť sem přišel ve jméno otce mého, a nepřijeli ste mne. Přijde li jiný ve jméno své, toho přijmete. J5,44 Kterak vy móžte věřiti, jenž chválu vespolek přijímáte, a chvály, jenž od samého boha jest, nehledáte? J5,45 Neroďte mnieti, bych já měl žalovati na vy před otcem, jestiť, jenž na vy žaluje, Mojžieš, v němž vy naději máte. J5,46 Neb byšte věřili Mojžiešovi, věřili byšte snad i mně, nebo o mně psal jest. J5,47 A poňavadž jeho písmu nevěříte, kterak slovóm mým uvěříte?“

Kapitola VI.

J6,1 Potom odjide Ježíš za moře galilejské, jenž jest Tiberiadis, J6,2 a jdieše po něm množstvie veliké, nebo vidiechu znamenie, kteráž činieše nad těmi, kteříž nemáháchu. J6,3 Protož vjide Ježíš na huoru a tu sedieše s učedlníky svými. J6,4 A bieše blízko velika noc, den slavný židovský. J6,5 Protož když pozdviže Ježíš oči a uzřě, že množstvie veliké jde k němu, vece k Filipovi: „Odkud nakúpíme chlebóv, aby jedli tito?“ J6,6 Ale to pravieše pokúšeje jeho, neb sám vědieše, co by měl učiniti. J6,7 Povědě jemu Filip: „Za dvě stě peněz chlebóv nestačí jim, aby každý z nich málo něco vzal.“ J6,8 Vece jemu jeden z učedlníkóv jeho, Ondřěj, [bratr]text doplněný editorem[148]bratr] frater lat. Šimona Petra: J6,9 „Jest jedno dietě zde, jenž má pět chlebóv ječných a dvě rybě, ale to co jest tak mezi mnohé?“ J6,10 Tehdy vecě jim Ježíš: „Kažte lidu zsaditi sě.“ A bieše sena mnoho na tom miestě. Tehdy zsadichu sě mužie číslem jako pět tisícóv. J6,11 Tehdy vzal jest Ježíš chleby, a když dieky učini, rozda sedícím, též i z ryb, což sú chtěli. J6,12 A když naplněni biechu, řekl jest učedlníkóm svým: „Zbeřte drobty, ješto sú zbyli, ať nezhynú.“ J6,13 Tehdy sebrali sú a naplnili sú dvanádst košóv otruskóv z pěti chlebóv ječných a ze dvú rybú, ješto zbylo těm, kteří sú jedli. J6,14 Tehdy ti lidé, když uzřěchu ten div, kterýž bieše učinil, praviechu, že tento jest jistě prorok, jenž přijíti má na svět. J6,15 Tehdy Ježíš, když pozna, že mějiechu přijíti, aby jej popadli a učinili ho králem, uteče opět na huoru sám on.

J6,16 A když by pozdě, sjidechu sě učedlníci jeho k moři. J6,17 A když vstúpichu na lodí, přijidechu přes moře do Kafarnaum. A již sě biechu tmy učinily, a nepřišel bieše k nim Ježíš. J6,18 A moře dutím velikého větru povstáváše. J6,19 Tehdy když biechu odpluli jako honóv jedenmezcietma anebo třidceti, uzřěchu Ježíše chodiece na moři, a že blízko bieše k lodí, i báchu sě. J6,20 Ale on řekl jim: „Jáť sem, neroďte sě báti!“ J6,21 Tehdy jej chtiechu vzieti na lodí, a ihned lodie přihna k zemi, do niež jdiechu. J6,22 Pak jiného dne zástup, jenž stáše za mořem, uzřě, že jiná lodie nebieše tu, než jedna, a že nebieše všel