naplněna. J3,30 On musie ruosti, a já [sě]text doplněný editorem menšiti. J3,31 Kto jest se svrchku přišel, nade všěmi jest, kto z země jest, také o zemi mluví. Ktož jest z nebe přišel, nade všěmi jest, J3,32 a což jest viděl a slyšal, to svědčí, a svědectvie jeho nižádný nepřijímá. J3,33 Ale ktož přijme jeho svědectvie, tenť jest uznamenal, že buoh pravý jest. J3,34 Neb kohož jest poslal buoh, slova božie mluví, neb ne pod mieru dává buoh ducha. J3,35 Otec miluje syna a všěcko dal jest v ruku jeho. J3,36 Kto věří v syna, má věčný život, ale kto jest nevěrný synu, neuzří života, ale hněv boží zóstává na něm.“

Kapitola IIII.

J4,1 Protož když poznal Ježíš, že sú uslyšali zákonníci, že Ježíš viece učedlníkóv činí a křtí nežli Jan J4,2 (ačkoli Ježíš nekřtieše, ale učedlníci jeho), J4,3 opusti Židovstvo a otjide [opět]text doplněný editorem[71]opět] iterum lat. do Galilee. J4,4 A musieše jíti skrze Samaří.

J4,5 Protož přijide do města samarského, ješto slove Sichar, podlé poplužie, kteréž jest dal Jakub synu svému Jozefovi. J4,6 A tu bieše studnice Jakubova. Tehdy Ježíš ustav na cestě, sedieše tak nad studnicí. A hodina bieše jako šestá. J4,7 Přijide žena z Samařie vážit vody. Vecě jí Ježíš: „Daj mi píti.“ J4,8 (Neb učedlníci jeho biechu odešli do města, aby pokrmóv kúpili.) J4,9 Tehdy vecě jemu ta žena samarská: „Kterak ty jsa Žid píti ote mne žádáš, jenž sem žena samaritánská?“ Však Židé neobcují s Samaritány. J4,10 Odpověděv Ježíš [a]text doplněný editorem[77]a] et lat. řekl jí: „By věděla dar boží, a kto jest, jenž die tobě: Daj mi píti, ty [by]text doplněný editorem snad prosila od něho a dal by tobě vodu živú.“ J4,11 Vece jemu žena: „Pane, aniž máš, v čem by navážil, a studnice hluboká jest, odkudž tehdy máš vodu živú? J4,12 Zdali si ty větčí otce našeho Jakuba, jenž jest dal nám studnici tuto a sám z nie pil i synové jeho i dobytek jeho?“ J4,13 Odpovědě Ježíš a řekl jí: „Každý, ktož sě napie z vody této, žiezniti bude opět, ale ktož sě napie z vody, kteréž já dám jemu, nebude žiezniti na věky. J4,14 Ale voda, kterú já dám jemu, bude v něm studnice vody skákajície v život věčný.“ J4,15 Vecě k němu žena: „Pane, daj mi té vody, abych viece nežíznila ani sem chodila vážit.“ J4,16 Vece jí Ježíš: „Jdi, zavolaj muže svého a přiď sem.“ J4,17 Odpovědě žena a vece: „Nemám muže.“ Vece jí Ježíš: „Dobře si řekla, že nemám mužě, J4,18 nebs pět mužóv jměla a nynie, jehož máš, nenieť muž tvój, to si právě řekla.“ J4,19 Vece jemu žena: „Pane, vizi, že si ty prorok. J4,20 Otcové naši na této hoře modlili sú sě, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest miesto, kdež sě musie modliti.“ J4,21 Vece jí Ježíš: „Ženo, věř mi, že béře se hodina, kdyžto ani na této hořě, ani v Jeruzalémě budete sě modliti otci. J4,22 Vy se modlíte, co neviete, my se modlíme, co vieme, neb spasenie z Židóv jest. J4,23 Ale přicházie hodina, a již jest, když praví modlitebníci budú sě modliti otci v duchu a v pravdě. Neb i otec takých hledá, jenž by se modlili jemu. J4,24 Duch jest buoh a ti, ješto sě modlé jemu, v duchu a v pravdě mají sě modliti.“ J4,25 Vece jemu žena: „Viem, že Mesiáš příde (jenž slove Kristus), protož když příde ten, zvěstuje nám všěcky věci.“ J4,26 [Vece jí Ježíš:]text doplněný editorem[89]Vece jí Ježíš] Dicit ei Iesus lat. „Jáť sem, jenž mluvím s tebú.“ J4,27 A ihned přišli sú učedlníci jeho i diviechu se, že s ženú mluvieše, však ižádný nevecě: Co hledáš?, anebo: Co mluvíš s ní? J4,28 Tehda necha tu kbela žena svého i otjide do města a vece těm lidem: J4,29 „Poďte a ohlédajte