jemu Ježíš: „Poď po mně.“ J1,44 A bieše Filip od Betsaidy, města Ondřejova a Petrova. J1,45 Naleze Filip Natanaele i vece jemu: „O němž jest psal Mojžieš v zákoně a proroci, nalezli sme Ježíše, syna Jozefova od Nazaretha.“ J1,46 I řekl jest jemu Natanael: „Od Nazareta móž něco dobrého býti?“ I vece jemu Filip: „Poď a ohlédaj.“ J1,47 Uzře Ježíš Natanaele jdúcieho k sobě i povědě o něm: „Aj, pravý Izrahelita, v němž lsti nenie.“ J1,48 Vece jemu Natanael: „Odkud mě znáš?“ Odpovědě Ježíš a vecě jemu: „Dřieve než jest tebe Filip zavolal, když si byl pod fíkem, viděl sem tě.“ J1,49 Odpovědě jemu Natanael a vece: „Mistře, ty si syn boží, ty si král izrahelský.“ J1,50 Odpovědě jemu Ježíš a vece jemu: „Neb sem řekl tobě: [Viděl sem tě]text doplněný editorem[32]Viděl sem tě] Vidi te lat. pod fíkem, věříš; věččí věc než [to]text doplněný editorem[33]než <to>] his lat. uzříš.“ J1,51 I řekl jest jim: „Věrně, věrně pravi vám, uzříte nebe otevřěno a anjely božie vstupujíce a sstupujíce nad synem člověka.“
Kapitola druhá
J2,1 A třetieho dne svatba stala sě jest v Kana Galilei i bieše mátě Ježíšova tu. J2,2 Povolán jest pak Ježíš i učedlníci jeho k svatbě. J2,3 A když sě nedosta vína, i vecě mátě Ježíšova k němu: „Vína nemají.“ J2,4 I vecě k ní Ježíš: „Co jest mně a tobě, ženo? Ještěť jest nepřišla hodina má.“ J2,5 Vecě mátě jeho sluhám: „Což kolivěk die vám, učiňte.“ J2,6 A bieše tu kamenných stúdví šest postavených podlé obyčeje očištěvánie židovského, každá berúci mieřě dvě nebo tři. J2,7 Vece jim Ježíš: „Naplňte stúdvi [vody]text doplněný editorem[42]vody] aqua lat..“ I naplnili sú je až do vrchu. J2,8 I vece jim Ježíš: „Beřte již a neste najpoctivějšiemu hosti.“ I nesechu. J2,9 A když okusi ten jistý host [vody]text doplněný editorem[44]vody] aquam lat. vínem učiněné – a nevědieše, odkud by bylo, ale sluhy vědiechu, ješto biechu nabrali vody –, zavola ženicha ten svat J2,10 i vecě jemu: „Každý člověk najprvé víno dobré postavuje, a když sě zapijí, tehdy to, kteréž horšie jest. Ale ty si zachoval víno dobré až dosavad.“ J2,11 To jest učinil počátek znamení Ježíš v Kana galilejskéj a zjevil jest slávu svú i věřili sú veň učedlníci jeho. J2,12 Potom sstúpi do Kafarnaum on a mátě jeho i bratřie jeho i učedlníci jeho a tu přebychu nemnoho dnóv.
J2,13 A blízko bieše velika noc židovská. I vstúpi Ježíš do Jeruzaléma J2,14 a naleze v chrámě prodavače, voly [a ovce]text doplněný editorem a holubice a penězoměnce, ani sedie. J2,15 A když učini jakožto bič z provázkóv, všěcky vymeta z chrámu, i ovce, i voly, a penězoměncóm [rozsypa]text doplněný editorem[49]rozsypa] effudit lat. penieze a stoly převráti. J2,16 A těm, ješto holubice prodáváchu, řekl jest: „Odneste toto odsud a neroďte činiti domu otce mého domu kupečstvie!“ J2,17 I rozpomenuli sú sě učedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla mě jest. J2,18 Tehda odpověděli sú Židé a řekli sú jemu: „Které znamenie ukazuješ nám, že tyto věci činíš?“ J2,19 Odpovědě Ježíš a vece jim: „Zrušte chrám tento a ve třech dnech zbudím jej.“ J2,20 Tehdy řekli sú jemu Židé: „Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech zbudíš jej?“ J2,21 Ale on pravieše o chrámu těla svého. J2,22 Protož když jest vstal z mrtvých, rozpomenuli sú sě učedlníci jeho, že to pravieše o tělu svém, a věřili sú písmu i řeči, kterúž jest řekl Ježíš. J2,23 A když bieše v Jeruzalémě o velice noci na den slavný, mnozí uvěřichu ve jméno jeho, vidúce znamenie, kteráž činieše. J2,24 Ale
