slepí byli.“ J9,40 I uslyšechu někteří z zákonníkóv, jenž s ním biechu, i vecechu jemu: „Zdali i my slepí sme?“ J9,41 Vecě jim Ježíš: „Byšte slepí byli, neměli byšte hřiechu. Ale nynie diete, že vidímy, hřiech váš zuostává.“
Kapitola X.
J10,1 „Věrně, věrně pravi vám, kto nevchodí skrze dveře do ovčince ovcí, ale vstupuje jinudy, ten jest zloděj a lotr. J10,2 Ale kto vchodí skrzě dveře, pastýř jest ovcí. J10,3 Tomu otvierá vrátný a ovce jeho hlas slyšie a vlastnie ovce volá zejména i vyvodí je. J10,4 A když vlastnie ovce vypustí, před nimi jde a ovce jeho následují, nebo znají hlas jeho. J10,5 A cizieho nenásledují, ale utiekají od něho, nebo neznají hlasu cizích.“ J10,6 To příslovie pověděl jim Ježíš, ale oni sú nepoznali, co jest jim mluvil. J10,7 Tehdy opět řekl jim Ježíš: „Věrně, věrně pravi vám, že já sem dveře ovčie. J10,8 Všichni, kolikož kolivěk jich přišlo, zloději sú a lotrové. Ale neslyšely sú jich ovce. J10,9 Já sem dveře. Skrzě mě ač kto vejde, spasen bude a vejde a vyjde a pastvu nalezne. J10,10 Zloděj nepřicházie, jediné aby kradl a mordoval a utratil. Já sem přišel, aby život měli a hojnějie měli. J10,11 Já sem pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svú dává za ovce své. J10,12 Ale nájemník, a jenž nenie pastýř, jehožto nejsú ovce vlastnie, vidí vlka, an se béře, i opúštie ovce a utieká a vlk lapá a rozptyluje ovce. J10,13 Ale nájemník utieká, neb nájemník jest a nepříslušie jemu o ovciech. J10,14 Já sem pastýř dobrý a poznávám ovce mé a poznávají mě mé. J10,15 Jakož zná mě otec, a já znám otce a duši svú kladu za ovce mé. J10,16 A jiné ovce mám, ješto nejsú z tohoto ovčince, i ty musiem přivésti. A hlas mój uslyšie i bude jeden ovčinec a jeden pastýř. J10,17 Proto mě otec miluje, že já pokládám duši mú za ovce a opět ji přijímám. J10,18 Nižádný neotjímá jie ote mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Moc mám položiti duši svú a moc mám opět ji vzieti. To přikázanie přijal sem od otce mého.“
J10,19 Roztrženie opět stalo sě jest mezi Židy pro ty řeči. J10,20 I praviechu mnozí z nich: „Diábla má a blázní, co ho poslúcháte?“ J10,21 Jiní praviechu: „Tato slova nejsú z diábla majícieho. Zdali diábelstvie móž slepých oči otvierati?“
J10,22 Pak stalo se jest posviecenie v Jeruzalémě a zima bieše. J10,23 I chodieše Ježíš v chrámě, v sienci Šalomúnově. J10,24 Tehdy obstúpichu ho Židé a vecechu jemu: „Dokud duši naši držíš? Jsi li ty Kristus, pověz nám zjěvně!“ J10,25 Odpovědě jim Ježíš: „Mluvím li vám, a nevěříte. Skutky, které já činím ve jmě otce mého, ty svědečstvie vydávají o mně, J10,26 ale vy nevěříte, neb nejste z ovcí mých. J10,27 Ovce mé hlas mój slyšie a já znám jě a následují mne J10,28 a já život věčný dávám jim a nezahynú na věky a nevytrne jich nižádný z ruky mé. J10,29 Otec mój co mi jest dal, větčie jest nade všěcko a žádný nemóž vytrhnúti z ruky otce mého. J10,30 Já a otec jedno smy.“
J10,31 Zdvižechu kamenie Židé, aby jej kamenovali. J10,32 Odpovědě jim Ježíš: „Mnoho dobrých skutkóv ukazoval sem vám z otce mého. Pro kterýž skutek [z]text doplněný editorem těch mě kamenujete?“ J10,33 Odpověděchu jemu Židé: „Z dobrého skutku nekamenujeme tebe, ale z porúhanie, ale že ty člověk jsa, činíš se bohem.“ J10,34 Odpovědě jim Ježíš: „Však psáno jest v zákoně vašem: Já sem řekl: Bohové
