tak mnohá znamenie učinil před nimi, a nevěřili sú v něho, J12,38 aby sě řeč Izaiáše proroka naplnila, kterúž jest řekl: Pane, kto uvěři slyšění našemu a rámě páně komu zjeveno bude? J12,39 Proto nemožiechu věřiti, neb jest opět řekl Izaiáš: J12,40 Oslepila jest zlost oči jich a zatvrdila jest srdce jich, aby neviděli očima a nerozuměli srdcem a neobrátili se a abych jich neuzdravil. J12,41 To jest řekl Izaiáš, když jest viděl slávu jeho i mluvil jest o něm.

J12,42 Ale však z kniežat mnozí sú uvěřili v něho, ale pro zákonníky nevyznáváchu, aby z sboru nebyli vyvrženi, J12,43 neb sú milovali chválu lidskú viece nežli chválu boží. J12,44 Ale Ježíš zvola a vece: „Ktož věří v mě, nevěří v mě, ale v toho, jenž mě jest poslal. J12,45 Kto vidí mě, vidí toho, jenž mě jest poslal. J12,46 Já světlost na svět sem přišel, aby každý, jenž věří v mě, ve tmách nezóstal. J12,47 A ač kto uslyší slova má a nebude ostřiehati, já nesúdím jeho. Neb sem nepřišel, abych súdil svět, ale abych spasil svět. J12,48 Kto hrdá mnú a nepřijímá slov mých, máť, kto by jej súdil. Řeč, kterú sem mluvil vám, tať jej bude súditi v poslední den, J12,49 neb já sám od sebe nemluvil sem, ale jenž mě jest poslal, otec, onť mi jest přikázanie dal, co bych pravil a co bych mluvil. J12,50 A viem, že přikázanie jeho život věčný jest. Protož ty věci, kteréž já mluvím, jakož řekl mi otec, tak mluvím.“

Kapitola XIII.

J13,1 Pak přede dnem svátečním veliky noci věda Ježíš, že již přicházie hodina, aby šel s tohoto světa [k otci]text doplněný editorem[333]k otci] ad Patrem lat., když milováše své, kteříž biechu na světě, do konce miloval jest je. J13,2 A když by večeře připravena, když byl diábel již pustil v srdce Jidášovo, aby ho zradil Jidáš Šimonóv Škariota, J13,3 věda, že všěcky [věci]text doplněný editorem[335]všěcky <věci>] omnia lat. dal jemu otec v ruce, a že jest od boha vyšel a k bohu jde, J13,4 vsta od večeře a složi rúcho své, a když vza prostěradlo, přepása sě. J13,5 Potom pusti vodu do medenice i poče mýti nohy učedlníkóm a vytierati prostěradlem, jímž bieše přepásán. J13,6 Tehdy přijide k Šimonovi Petrovi. I vece jemu Petr: „Pane, ty mi myješ nohy?“ J13,7 Odpovědě [jemu]text doplněný editorem Ježíš [a vece]text doplněný editorem[340]jemu … a vece] et dixit ei lat.: „Co já činím, [ty]text doplněný editorem[341]ty] tu lat. nevieš nynie, ale zvieš potom.“ J13,8 Vece jemu Petr: „Nebudeš mi noh mýti na věky!“ Odpovědě jemu Ježíš: „Nebudu li tebe mýti, nebudeš mieti dielu se mnú.“ J13,9 Vece jemu Šimon Petr: „Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce, i hlavu.“ J13,10 Vece jemu Ježíš: „Ktožť jest umyt, nepotřebujeť, jediné aby nohy umyl, ale jest vešken čist. A vy čisti ste, ale ne všickni.“ J13,11 Neb vědieše, kto by byl, jenž by ho zradil. Protož jest řekl: Nejste čisti všichni. J13,12 Tehdy když jest umyl nohy jich, vzal jest opět rúcho své, a když sěde za stuol, řekl jest jim: „Viete li, co sem vám učinil? J13,13 Vy nazýváte mě mistře a pane, a dobře diete, jsemť zajisté. J13,14 Protož poňavadž já myl sem vám nohy vaše, pán a mistr, i vy máte jeden druhého nohy mýti. J13,15 Nebo příklad dal sem vám, abyšte jakož sem já činil vám, tak i vy činili. J13,16 Věrně, věrně pravi vám, nenie sluha větčí pána svého ani apoštol jest větčí toho, jenž ho jest poslal. J13,17 Umiete li ty věci, blahoslavení budete, ač je činiti budete. J13,18 Ne o všěch vás pravím. Já viem, které sem vyvolil, ale