O zámluvě rukojemstvie
Ačkoli mně i tobě někto nejistý neb neznámý a zdál by se jmien býti za jistého a nebude li od něho požádán rukojmie aneb nětco k tomu podobného, tuť nenie smlúva závazku ani uručenie nebo jistce a zvláště vymieněné věci mají moc, ješto by jie jinak nejměli.
O žalobě z rukojemstvie
Cožkoli rukojmie platil by za obviněného, ten z navrácenie zase muož naň žalovati.
Opět druhdy rukojmie muož žalovati na jistce dřieve, než zaň bude platiti: najprvé vymienil li by sobě, aby do času držán byl, aneb byl li by obžalovaný odsúzen, nebo počal by své zbožie rozptylovati obžalovaný, nebo aby dlúho stál rukojmie v rukojemství.
Opět rukojmie druhdy ižádným obyčejem nemuož žalovati, jako ač by kto slíbil za druhého {bezděčně tomu, za kohož slibuje}meziřádkový přípisek mladší rukou naděje se, že od něho darován bude, anebo ač by sám na své slíbil.
Opět požádá li rukojmie, má dopuštěn býti k súdu a dluhu požádati od toho, za něhož jest slíbil, jehožto žalobám má postúpiti.
Dá li věřitel rok dlužníku bez vědomie a bez povolenie rukojmie
Jestliže by věřitel bez vědomie aneb bez ohlášeného svolenie rukojmí prodlenie dal dlužníku ku placení přes rok uložený, a rukojmie skrze konšela tomu by odepřel anebo jej z toho přesvědčil, konšelem zproštěn bude od téhož, a to svědectvie má býti skrze konšela, nebo lest a zklamánie při takových věcech bývá.
Opět zapří li dlužník, by jemu věřitel prodlenie ku placení dal, a zná li se rukojmie k slibu a nemuož li věřitele svědky obecnými přemoci o dání toho prodlenie, penieze, za něž jest slíbeno, zaplatí. A když zaplatí, má li jej z čeho potom nařknúti, to učiní vedlé práva.
O těch, ktož od súdu utekú a zprotivie se súdu
Ktož by protivě se súdu ušel, ano na to přísežní a mužie věrohodní hledie, ten slove utiekač. Pakli by kto od súdu byl hledán neb volán a nebyl li by nalezen, anebo pohnán jsa před súd a oznámen neb zavolán ne hned se postaví, nemá proto odsúzen býti za utiekajícieho, nebo muož se postaviti ku posledniemu povolání, a týž skutek neb žalobu vzíti, kterýž jemu přísluší vedlé práva.
Opět ktož by vraždu učině neb jiné prohřešenie nápodobné, přátelského útoku nepřátelsky jej honících s braní boje se, aby od nich zabit nebyl, utekl by, má li súzen býti za utiekajícieho, přísežní povážíce slov i skutkóv, vedlé jich vnitřnieho svědomie na to rozumně pomyslé.
