Kapitola o purkrechtiech a o jich smlúvách
Purkrechtník má zvláštní povahu smlúvy ani k nájmu ani ku prodaji se neuchylující, ale svými sliby ohrazenú, protož byl li by jaký slib při purkrechtu, to má tak mocno býti, jako by přirozená smlúva byla.
Stane li se škoda purkrechtu, čie ta bude
Opět nezajde li žádný slib o nebezpečenství věci v purkrechtu, tehda přihodí li se zahynutí všie věci, to nebezpečenstvie neb škoda na pána přijde. Pakli by strádaní toliko bylo, jakožto polovice neb méně, taková škoda purkrechtníku bude příslušeti.
O rozdielu práva purkrechtnieho kúpeného
Dvě zajisté přirozené neb tajné smlúvy aneb slibové sú při těch smlúvách, jedno jest vysazenie neb vyvrženie z purkrechtu purkrechtníka, ač by neplatil po tři léta záplaty, a druhé chtěl li by purkrechtník prodati, že to má prvé pánu zvěstovati.
Opět purkrechtník muož převésti užitek panstvie na jinú zemi neb dědinu.
O rozdielu mezi purkrechtem a nájmem
Purkrecht dělí se od nájmu, nebo při purkrechtu dáno bývá zvláštnie záplata jistá, ale při nájmiech toliko bývá cena na peněziech. Druhé, že purkrechtník vládne tiem přirozeně neb dědicky, jakožto užívaje, ale nájemník nic. Třetie, neb purkrechtník má panstvie užitečné, ale nájemník nic, neb smlúva purkrechtnie bývá o nemohovitých věcech toliko, ale nájem také i v mohovitých. Čtvrté, že nájem jest smlúva práva měsckého, ale purkrecht práva přirozeného, t. zemského, a práva pohanského, nebo přirozeným rozumem jest u vedení. Páté, že nájem
