Jedna jeptiška znesla jest o jednom měštěnínu, že na jeho domu kúpila kopu gr. úroka věčného, a na to jemu list pod svú a jednoho přísežného pečetní jí dal jest, i prosila jest, aby v rejistra měscká řečená kopa jí a napřed klášteru pro věčný plat vložena byla. Na to odpověděno bylo úsudkem, že řečený měštěnín, chce li, dobrovolně muož ten plat věčně platiti, ale v rejistra měscká, ke škodě práva obdarovaného městóm obecně odpuštěno, řečený plat nemá zapsán býti. Nébrž ač ten měštěnín neb kterýžkoli jeho náměstek šesti kopami chtěl by se z něho vyplatiti, jeptiška nebo klášter bez odporu listuov, jimiž dovodí k přijietí toho vyplacenie, mají připuzeni býti vedlé spravedlnosti.
O úročniem fentování příhoda
Když některaký opat jednoho měštěnína chtěl fentovati na domu i na jiném statku jeho pro kopu úroku, kterúž klášteru jeho se mlýna některakého ročně jměl platiti, súdem vyneseno bylo, že toliko na mlýně a na jeho příslušenství měl by jej vedlé spravedlnosti fentovati, nebo nenie spravedlivé, ač člověk viece dědictvie rozdielných maje, s jednoho úročí, aby pro zadržánie takového úroku na jiných dědictvích, s nichž neplatí úrokuov, též měl fentován býti.
Základové pro úrok vzatí mají býti bráni z vlastnieho jměnie člověka úročnieho, a nemají zastaveny býti pod lichvú
Některaký kanovník pro úrok nezaplacený v domu svého úročníka základ jiného člověka nežli úročníka svého vzal jest, a pod lichvú chtěl zastaviti. To jest otázka: slušé li jemu to učiniti vedlé práva? A odpověděno má býti konečně, že kanovník obého jakožto nespravedlivého nemá učiniti, protož pán úroku muož v roce {v úroce}meziřádkový přípisek mladší rukou základ bráti člověku, což by bylo jeho vlastnieho, nebo ač by cizí své věci dali schovati neb složili v tom dědictví, s něhož úrok platí, však pro to pro úrok zadrželý, jehož nejsú dlužni platiti, nemají býti fentováni.
