O lozunku rychtářském
Rychtáři mají duom od třidcat hřiven v městě z lozunku svobodna učiniti, pakli má jiné zbožie, vsi neb ratajské dvory, mlýny neb platné penieze, aneb movité zbožie, z toho on má lozunk platiti jako jiný měštěnín. Avšak uzřé li konšelé, že on dobře pilný jest, že ten lozunk brzo připadá, a proto se stará s jiezdami a s chodbami s pilností, tehdy oni jemu mají z milosti některú poctu učiniti z lozunku, a konšelé aneb ten, který lozunk vybierá, dopúštie li jemu konšelé plnú mocí ty jisté fentovati kázati, jenžto svého lozunku včas nepodávají, a také mohú k tomu na to pokuty usazeny býti, jakž oni se o to poradie. Avšak co pokut z toho připadne, ty mají i s lozunkem toho města s polepšenie nalezeny býti. Kterýž pak usedlý měštěnín v tom městě jest a má na zemi vsi ratajské, dvory aneb lány aneb jiné dědictvie a zvláštnost, ješto jemu platní penězi odtud připadají, ten má v každé časy jako jiný měštěnín z svého zbožie lozunk dáti z těch platných peněz. A to jest proto učiněno, neb by chudým lidem v tom městě veliká pomoc na lozunku sešla, měli li by ti jistí platní lozunkové svobodni býti, a také proto, že ti jistí měšťané z těch jistých platných peněz ani berně králi dávají, ani vojnu jezdie, a jakžkoli jich holdové berni danie, avšak na jich platných peniezech jim nic nesejde. Pakli ti jistí měšťané opět řekli, že mají jim ty jisté platné penieze ohájiti aneb upokojiti od toho města, ač oni z toho lozunk dávati mají, toť jest mdlá výmluva, nebo ratajští dvorové, kteříž blízko u toho města sú příležící, a jiné dědictvie nemohú ti měšťané ohájiti, jakož by rádi učiniti chtěli. A protož také z práva ti jistí měšťané mají ty jisté platné penieze lozunkovati, nebo jsú oni to zbožie, za kteréž jsú oni to kúpili, v městě a příměštie vydělali, nebo však kupují oni i prodávají s tiem zbožím, jenžto jim od těch platných peněz připadá v tom městě a se vydělává.
