lidé, jenž sú v súdu přítomni byli, v takové příhodě za svědky mají slyšáni býti.
O těch, jenž se protivie čeledi rychtářově
Když některaký maje pro neřády zjat býti, rychtáři před přísežnými tak velmi se jest zprotivil, že mocí jsa přemožen, vsazen bieše, nalezeno jest, že pět šilink malých pokuty dlužen byl by zaplatiti. Opět když od přísežných mezi stranami vypověděno jest bylo konečné usúzení, jeden z nich přisáhl jest skrze najvyšieho boha, že tak nenie, nález přísežných tiem opomietaje neb málo sobě váže. Usúzeno jest též, že rychtáři pět liber malých dlužen jest dáti.
Opět když svár mezi dvěma znikl v domu rychtářově, rychtář jednoho z domu vystrčiv, druhého jakožto vězně na lavici posadiv, přiběh třetí a sedieceho mečem nevytrženým v hlavu ranil jest, až s lavice upadl, k jehožto straně nalezeno bylo, že by vinen byl rychtáři dáti za pokutu deset liber malých haléřóv, a raněnému pak, protože meče nevytrhl, dlužen by byl takúž pokutu, jako o zbití kyjem v práviech starých se vypisuje.
O rychtáři a o dědičné rychtě
Když ve vsi některaký rychtář dědičný umřel bieše, pán té vsi vdovu rychtářku synóv nemající k tomu jest chtěl puditi, aby jemu rychtu prodala. A když ona takému prodánie učiniti nechtieše, uložil jest jie rok zavitý, aby se s ním súdila, muož li řečenému prodaji odepřéti vedlé spravedlnosti. A když čas přišel a vdova, jakož dobrovolně slibováše učiniti, k súdu jest nestála, ani potom ve třech dnech pořád zběhlých příčiny nuzné potřeby neokázala bieše, žádal jest pán k své straně usúzenie, nemá li práva svého konečně obržeti pro nepřítomnost vdovy, poněvadž jest rok zavitý pominul a bez kúpenie rychty vdoviny nemá li se v ní uvázati
