Proti násilníkóm a výbojníkóm domuov, pánóm neb bydlitelóm v těch domích podlé měsckého práva kto živý býti chce, dopúštie se, takto aby spravovali: pán domu toho neb bydlitel, když by jej vybíjeli ve dne a zvláště pak v noci, muož li, křič hlasem vysokým, ješto by súsedé mohli křik slyšeti. A potom inhed, což najspieš bude moci, súsedóm těm výboj ten, kterýž mu se stal, má oznámiti.

Ten, komuž se výboj stal, ve dvú nedělí pořád zběhlých ode dne výboje učiněného má úředníkóm zemským oznámiti ten výboj, od nichžto vezma póhončího, kterýž by jda ten výboj opatřil, a o něm těmi súsedy i kýmž by najlépe spraven býti mohl zeptaj se a zvláště dvéře domovy i jiné orudie snad zbité a zlámané neb jinak rozmietané opatř, svolaje súsedy, také i jich svědomie požádaj.

Když se to stane uptánie úplně, ten, ktož jest vybíjen, vezmi póhončího, aby pohnal vinníka svého, kteréhožto spolu i vinníka, ješto pohnán býti má, s žalobú a s znamením jeho ve čtyřech nedělích najméň neb šesti najviec ve dsky zemské řádně vlož, kterýžto póhonu řádně učiniti podlé obyčeje pro nic nezmeškávaj.

Když rok příde a žaloba ta od toho, komuž se výboj [100]číslo strany rukopisustal, bude pověděna, pohnaný, jestliže stane sám neb řečníkem, odpověz žalobě, což mu se zdá najužitečnějí, potom otěž toho, od kohož jest pohnán, i úředníkuov, jakož obyčej jest a svrchu o lúpežích jest pověděno.