vdávati sě některému kniežeti, pánu nebo jinému některému zeměnínu královstvie řečeného, králová svrchuřečená od práva svého věna ihned buď odlúčena a od královstvie již pověděného pokutu, pomstu, vypověděnie věčného má nésti.

Kterýž pak královic tak ji za ženu směl by mieti, též výpovědí a z země vyhnáním pokutú buď kárán až do třetieho kolene všetečného rodu svého poslúpně sstupujícieho. Tomu chcem i přikazujem, nebo hodně královské útěchy i bydlenie má zbaven býti ten, ktož královstvie příhodami nebezpečnými a rozličnými opuštěnie nedbal jest řádně v bezpečnosti zachovati.

Kdežpak koli za kteréhokoli jiného, ješto královic nenie, ona vdá sě, když však za urozené knieže toho královstvie a stavu hodně sě vdá, toho jí slušně dopúštieme, a aby vzala miesta a jiné věci, kteréž sú jí u věně dané, v moc a v stráži svú v království svrchupsaném. Kterýž král budúcie řádně v tom království bude, deset tisíc hřiven střiebra králové svrchuřečené za věno jejie má dáti; pakli by král ten budúcí chtěl těm zemiem, městóm a požitkóm do života, ale daj jí a převeď za to věno a zaplať penězi hotovými.

Čest královskú a stav pokojný našich věrných pilností, kterúž muožem, jednati nepřestáváme, aniž muožem tomu věřiti, bychom se práci té poddali neb v ní stáli, poněvadž s pomocí božie všecky věci řádně jednáme. Kterak mnohé příhody vyníti mohú, kterak mnohé ruoznice, když přeslavná stolice královstvie našeho krále nemá, i kto múdrý toho nevie? Právě jakžto když u stáda pastýře nenie, tehdy stádo svú obyčejnú svobodú rozbiehá se a vlčími hrdly bývá hltáno a ovčinec opustilý snadno bývá rozptýlen.

Protož túto výpovědí věčnú umienili sme zřiediti, aby všickni budúcie čeští králi, kteříž toho času v království budú králi přejasní, v šesti měsících pořád ode dne uvázanie čtúc byli povinni, povolajíce kniežat, pánuov, vladyk i všie obce královstvie českého, všicku hodnú slavnost zachovávajíc, jakož obyčej do sie chvíle byl, korunu královskú skrze ruce posvátné pražského arcibiskupa neb preláta jiného, když by kostel pražský snad arcibiskupa neměl aneb že by arcibiskup toho učiniti nechtěl aneb k tomu dostatečen nebyl, šťastným štěstím přeslavně za král korunován býti. A v témž času přejasná kněžna, manželka jeho králová, kdykoli a kolikrát událo by se králi ženu pojímati, též korunú aby byla korunována. Neb hodné jest, aby ti, jež opatrnost božská spojila jest v jedno, ti aby přijali rozmnožnost takéž chvály.