přikazujem, aby žádná osoba kterúkoli příčinú, ponucením neb věcí byla by svedena neb připuzena, nic nesměla platiti ani komu dávati sama od sebe neb po kom jiném z moci takové úmluvy neb slibuov takových, aby na dědictví svém nespravedlivé netrpěl škody a jiným tak těžkého bludu příklad aby nebyl opuštěn.

Žádnému zajisté nemá pochybeno býti, že jakož pocty hodná dávnost práv jest i súdila, ty věci, kteréž se z moci neb pro strach dějí, moci nemají, aniž vieže zavázanie přísahy tak učiněné; neb o věc nesličnú přísaha nadarmo učiněná slove. Ale že moc opatrná duchovnieho práva praví, kdež přísaha pro hlavní a zvláštní vinu nebývá držána, tu přestup úplně ku přísaze nemá býti zachováván.

Pakli by kto shledán byl kterým kusem proti mysli tohoto spasitedlného ustanovenie, že by co řečeným lotróm neb zlodějóm vydal, tolikéž pokuty jménem do našeho měšce dáti buď zavázán, a buď zprzněn věčně známkem zlé pověsti. Neb slušné jest, aby proviněnie svého utrpěl neopatrný, kterýž jsa nevděčen, kniežetina dobroděnie poznati jest nechtěl a zvolil raději zlodějóm a lotróm slíbiti se, jich hřiechóv vědomě účasten jsa, nežli by opatrenstvie královského pro obecné dobré a zřejemé našich věrných království řečeného a užitek slavného ustanovenie zachoval. A pokuty jiné proti svrchupsaných zločincóm vedlé obyčejného práva královstvie našeho, ješto na ně slušejí, v své celosti aby byly zachovány.