vlastním že by jmenováni byli a to dědictvie zastavili, na to slibují sobě pohrané penieze docela a úplně zaplatiti, pro kterúžto mnohé hospodyně připravovány k pláči bývají.

A čímž milostivě a vesele životu svému pomoc i svým dietkám a jiné čeledi obyčej pokojně měli přičiněti, odtud žalosti a nedostatci mnozí z těch oplzlých nravóv bývají přinucováni neopatrně, a potom, ješto je žalostná věc, jsúce takoví chudobú přielišnú poraženi, cizích věcí biedně dosáhnúti chtiec, život svój známkem zlé a hrubé stydlivosti budúcím poostaviec, hanebně život svój skonávají. Dluhó scházení anebo slibuov u příhodě takových, kterýmžkoli obyčejem by se staly, přikazujem, ten, ktož by prohrál, ani pro upomienanie, ani pro obsielanie, ani pro přibiehanie naň pro to a neb i bez toho, aby ničehož sám po sobě ani po jiném neplatil ani odbýval, co je slíbil, pod pokutú takovú také tomu, ktož je vyhrál.

Jestliže by netoliko upomínati z toho, ale prositi pokusiti směl se, jakož se svrchu praví, a tolikúž summu peněz do měšce komory našie aby dal, z koliké jest summy přemoženého napomínati aneb pro to naň přibiehati směl. A ten, jenž jest prohrál a přemožen, bude li platiti smieti, jakož se svrchu dotýče, tolikúž summu peněžní aneb zboží, ješto by nálichem, což by zdálo se, za to prohrané dal za ty penieze, do našie komory má donésti zacelo.

Také toho pokutú hodnú máme pokázati, kterýž Královy Milosti lékařství milostivých neduchu svému poddaných zhrzev, nehoden byl přijieti.

Slušně dopúštieme v kostky hráti chtějícím všem o hotové penieze toliko svobodně, ale pójčky žádnému nedopúštieme činiti v té hře, krom do jediné kopy na penězích, to věz hotových, nic jinak. Pak ktož proti tomu učinie, což pójčí, ztrať to, a tolikéž do našie komory jménem pokuty dlužen buď splniti, aniž přinucen bývaj ten, komuž jest poručeno, by z větčie odpověděti měl tomu, ktož mu jest pójčil, mimo svrchupsanú summu peněz, to věz mimo kopu.

Našich věrných zboží a práva všeliká, kteráž příležie a přísedí k mezem královstvie našeho, ta všecka jsú pod královské moci panováním, některá prostě a některá skrze druhé a jiné lidi, ačkoli rozličným obyčejem, nemá býti pochybnost, že ta práva i zbožie držána mají býti ke cti a stavu duostojenstvie královského a svrchujmenovaných věrných obecnému k užitku. A podlé příhod snad budúcích časuov, kteréž by státi sě