[142r]číslo strany rukopisudruhým rozkazuje, ještě nám u pekle našem dopustiti nechce vóle našie činiti. Ach, nastojte, že nenie těch nebes kerak rozbořiti, jednak by, jsa na zemi, roven nám byl.“ I rozhěva sě na ty strážné, kteříž Adama střežiechu, že jsú jemu dopustiti volati k Hospodinu, a káza ty strážné, nemaje sě nad kým mstíti, kyji bíti ocelivými a pravě, že by jemu i jiné ďábly rozrazovali k Adamovi, jenž vinni nebiechu. A když jeho zlost a hněv pomíjieše[gt]pomíjieše] pomiegieſſe, poče mluviti Solfernus jako muž múdrý a opatrný a vece: „Pane Lucipeře, neunáhluj sě tak na své, nebť nenie slušné své poddané a úředníky zvláště v hněvu tresktati, ale kdyžť hněv mine, vinen liť jest co tobě, kaž je i s rozmyslem a potazem, aby toho, což by v náhlosti učinil kvapně, toho potom nepykal časy mnohé. Neb jakž by sě v tom roznesl, málo by měl úředníkóv věčných, neb by sě v tvých úřadiech tebe liknovali všichni. A pak toho nechajíce, slušieť mysliti nám, kterak bychme odpověd Bohu dáti měli o toho vězně. Neb nevažte sobě toho poselstvie lehce, neboť jest nám múdru býti, abychom, chtiec mnoho v této válce s Bohem vyváleti, i neprováleti toho, což máme. Než muožem sami mezi sebú hrdě mluviti zde v pekle. Ale vidíte, žeť nám jesti silen, ale mluviece i hněvajíce sě, slušieť proto takovému pánu, ačkoli nepřieteli našemu, odpověd počestnú dáti a postaviti sě nesnadně a těžce k tomu. A nechtiece učiniti, ale proto učiníme, neb takéť jest svévolný pán. A jakž bychom toho neučinili, tak by nás pak i mimo smlúvy naše tisknúti chtěl. A lépeť jest uhasiti jiskru malú, než potom chtěli bychom hasiti uhel veliký. Nebť nám nic to škoditi nemóže vězni oblehčenie učiniti, však proto jeho nepropustíme, jakž sám nám píše o tom, že nežádá jeho propuštěnie. I odseďmež zlého, jakž móžeme, a učiňme, jakžť píše nám, že by moc mocí přemožena býti měla. Rozumiemť tomu, že by nás dobývati mienil. Neb polem bychom sě s ním bíti měli, byl by nám silen a také mnozí lidé věrně s námi nejsú. I tuť jest nám smysla i všie opatrnosti pilné potřebie, abychom peklo naše uzamykáno bylo dobře a dobrými a pilnými vrátnými osaženo, nebť tu kunštu nenie, ať by někdy od jeho moci , násilím i kvaltem ztečeno nebylo.“

Tehdy bylo jest reptánie a ryk mezi ďábly, neb mnozí k tomu svoliti nechtiechu a mnozí svolováchu. Ale aby ruoznice a nesnáze i prodlévanie o tak pilnú věc mezi nimi přestala a v sjednánie a v svornost spieše aby uhodili, poněvadž také ruoznice a búřka mezi nimi vztrhla sě bieše, i vydali sú