[136v]číslo strany rukopisusebe mocen nejsi, ale jiníť mají moc nad tebú a ne všichniť přejí tobě. A zvláště proto, že s’ Boha prosil za jich duostojenstvie, ať by tě i s tvým pokolením v tom duostojenství[gk]duostojenství] duoſtogenſtwie Buoh povýšil, z kteréhož my sme sehnáni a bez viny, a nám vezma, aby je tobě dal, a ty jsi neopatrně učinil, že jsi ho za to prosil. I hledaj a viz, aby toho nepykal. A aby nebyl přirovnán hovadóm nemúdrým, neb člověk jsa, ve cti nerozomieť sobě. A ktož rovného nepřijímá za času, častokrát potýká jeho nerovné. Protož, milý brachu, všakť jest velmi snadné, i uposlúchaj mne a slibujiť tobě, že tohoto vězenie a této vazby prázden budeš. Jediné rci po mně takto několiko slov: ‚Ó nespravedlivý Bože, jak jsi mě bezprávně zavrhl od sebe, by mě byl nikdy radějše nestvořil, než jsi mě dopustil v také nesnáze, kteréž mě potýkají.‘ A když jedné tak dieš, budeť potom všecko snáze činiti i mluviti proti Bohu. A také neměj doufánie žádného viece v Boha svého, nebť náš knieže tvé věci vedlé svých jednati bude. A tak nám Buoh musí, odčině, což nám bezprávě učinil, navrátiti naše dědictvie a panstvie, o kteréž ty stojíš. Protož volaj v zámutku tvém a protiv sě Bohu i anjelóm jeho a poslúchaj rady. Nebť radím věrně, ne jako nepřietel, ale jako bratr bratru svému. A bychť rozuměl v tom keré neupřiemnosti od ďáblóv našich, nechtěl bych tebe tak pilně navoditi ani k tomu raditi, ale vidímť tvé všecko dobré a poctivé. A netoliko ty skrze to dobrého požívati budeš, ale i mnoho jiných obdaříš svým sjednáním a smířením s kniežetem naším Luciperem.“ A povstav Solfernus a pozdvih sě od Adama i obráti sě k jiným ďáblóm, jenž s Luciperem stojiechu, a vece jim: „Aleť jest tvrdý navésti k cestě naší, nebť sě jest zastaral a utvrdil ve dnech své neupřiemnosti a spojil sě jest tvrdě s tiem Bohem, aby pevně po cestách jeho chodě, nikdy sě od vóle jeho neodvrátil.“

Tehdy Adam jakoby povstal u větší smělost a jako bázeň od sebe pozavrhl, ačkoli velmi sě lekášě svedenie jich, i vece k nim takto: „Ktožkoli úfá v Boha mého, jako hora sionská nebude pohnut na věky, a ktož sě bojí Hospodina, ch[137r]číslo strany rukopisuudým