[122v]číslo strany rukopisuz světa velikými hřiechy okrvaveného, vězně s sebú z předpeklé veda? Jimžto hospodin odpověděl a řka: Já sem, jenžto spravedlnost mluvím, aj toť k vám přišel jsem. Druhé otázali vši[cy]vši] wyſſy andělé a řkúc: Proč jest črveno rúcho tvé jako těch, ješto lisicí dávie? Jimžto hospodin odpověděl a řka: Lisici sem sám tlačil. Neb jest hospodin měl rúcho črvené, totiž tělo své svaté, jeho svatú krví pro všecky hřiešné okrvaveno. Neb jakož praví svatý Beda: Prorok nebeský jest se všemi jiezvami na nebesa vstúpil, kteréžto rány nic jemu nevadie, ale jako sluneční poprslci se od něho stkvějí, jichžto ran až do dne súdného chová, aby to ti, ješto budú božie milosti otlúčeni, zjevně vidúc, správné své odsúzenie poznali, a dobří vidúc, kterak sú milosrdně vykúpeni, bohu na věky věkóm děkovali.
Na slavný hod ducha svatého
Dávních mudrcóv jest pověděnie, že nic bludnějšieho nenie, než tu drzost, totiž[cz]totiž] t. tvrdost v srdci mieti, ktož chce vše rozomem jieti, jehožto ižádní rozomi obklúčiti nemohú. O tom pravie všickni světí mistři, že což jest o svaté trojici psáno, to jest všeho výše světa rozomu, ani mohú o tom příklady přirození býti, ani se to čím přirozeným móž dolíčiti, ani smysly ohraditi, jediné věrú s pravým srdcem v duši schrániti. Neb ta převysoká trojnost[90]trojnost] nadepsáno trojice, kterak se v sobě trojí a kterak se v sobě sjednává, kterým li činem syn od otce a duch svatý od otce a od syna pocházie, jakž kolivěk o tom mistři píší, však o tom nikda nekonají, ale vždy u pravé vieře
