[123r]číslo strany rukopisudržiece, že otec, syn, svatý duch jest vše jeden hospodin. Avšak dalekými činy pokrytým zjevením rozličná podobenstvie bóh otec, syn to ukázal, že z té chvalné trojnosti duch svatý pocházie, jenž jakžto v své podstatě božsky svú moc nese, tak ji milosrdně a rozličně světu ukazuje. To kázanie rozličně se množí podlé těch svatých jmen jeho, jimžto se světu skazuje. Jakžto mluví svatý Řehoř a řka: Duše svatý, ty si utěšitel, tys dar najvyššieho boha, tys živá tekúcie studnice, tys oheň horúcí, ty milost, ty duchovnie pomazánie, tys dar svatých sedmi darností, tys prst pravice moci božie, tys jisté slíbenie, od otce boha na svět seslánie. A tak se sbožným dušiem duch svatý rozličně požíčie, jakžto praví svatý Pavel, že jedněm duch svatý jest dán múdré řeči, některým dán uměnie, některým u vieře, některým u vykládaní, některým rozomóv v jednom témž duchu. A v tom dvój rozom běží; někdy se duch svatý ukazuje světu vidomě, někdy nevidomě.
O nevidomém ukázaní praví svatý Jan ve čtení: Duch svatý kde chce, tu vdechne, hlas jeho slyšíš, ale nevieš, odkad jde a kam miení. Protoť právě tak činí, jakžto o hromu mistr pohanský píše, že hrom železo v nožniciech spálí, a nožniciem nic neuškodí, penieze v měšci sežže, a měšci nic neuvadí, rúcho na člověku zkazí, a člověku neuvadí. Takež divná moc ducha svatého činí, železného srdce hněvníky svým svatým ohněm s nepřátely smíří a je spolu
