[123v]číslo strany rukopisuu milostném přiebytku ostaví, lakomé tohoto světa lidi svým svatým ohněm zle dobytého sbožie, střiebra, zlata zbaví a je v utěšené chudobě ostaví, na mnohých pyšných rúcho svým svatým ohněm spálí a je u veliké pokoře světa skrotí. Tak byl svatý Pavel apoštol dřieve proti vieře Jezukristově nemilostivý, potom duchem svatým s bohem smířený jest, apoštol zvolen. Tak svatý Matúš evandělista byl bohatý lakomý, potom duchem svatým osviecen, všeho nechav, Jezukristu se přikázal. Tak David prorok někda pyšný vražedlník a jiných velikých hřiechóv plný skrze duch svatý k bohu se obrátil a příklad svého pokánie všemu světu ostavil a řka: Smiluj se nade mnú, hospodine. Svatý Jan evandělista dobře o tom píše, že duch svatý divně nevidomým činem světu se ukazuje. Toho také svatý Bernart potvrzuje, mluvě k duchu svatému a řka: Ó, předivná svatosti, ó, přeutěšený hosti mé siré duši, odkads mi přišel, kterým si činem u mé srdce vstúpil? Na tom všemi smysly hýři[91]hýři] nadepsáno a mýlím se, neb sem tebe tu neviděl, neslyšal, nepokusil, nepočil, nedotekl, jediným činem sem tě přesladce při sobě učil, kdyžs mým srdcem mocně pohnul a mně všecky zlé skutky brzce ostudil, mé duši rozkošné po sobě túženie ostavil, v němžto se tělesenstvie mé dřieve těšieše, v tom sobě již srdce mé mrzkost činí. Tu sem tvú převysokú moc poznal, kterak svú milost ke všem hřiešným milostivě neseš, od sebe daleko hřiechem vzdálené