[124r]číslo strany rukopisubrzce k sobě navracuješ.
Druhým činem duch svatý vidomě světu se ukazuje. Najprvé v holubie tváři, jakžto píše svatý Lukáš evandělista, na křtu Jezukristovu. Druhé pod podobenstvím světlého oblaka na hoře Tábor, tu kdežto se v oslavné tváři třem apoštolóm ukázal, jakžto píše svatý Matěj evandělista. Třetie se ukázal vdešením, když dechl na apoštoly, když řekl: Přijměte ducha svatého, jakžto píše svatý Jan evandělista. Čtvrté u podobenství ohňovém. Páté v ohnivých jazyciech. V těch tak divných svatého ducha ukázaních pod tak rozličnými tvářmi, jakožto praví svatý otec papež Lev, kterak sú kolivěk tváři lidskýma očima obezřeny, však jest tu duch svatý v duostojenství[da]duostojenství] duoſtogenſtwie všeho veleslavenstvie neviděn, ale byl jest tu jestojsky[92]jestojsky] nadepsáno jasně svú slavnú milostí, dávaje se světu znáti skrze těch rozličných tváří podobenstvie. Neb jakož holúbek jest pokorný pták, takež duch svatý z hřiešných pokorné činí. Jakož oblak zemi svú vlahú obvlažuje, takež duch svatý tvrdá srdce k žíni[93]k žíni] in margine připsáno činění svatých skutkóv připravuje. Jakož vdešenie brzo svój běh dokoná, takež duch svatý brzké nad hřiešnými smilovánie učiniv, v ohnivém se také podobenství a v jazyciech ohnivých ukázal, skrze to dávaje světu rozoměti, že duch svatý srdce lidská k náboženství zažiehá a svým svatým učením rozličné mudrce svatému umění učí. Jakžto praví otec svatý Lev papež, mluvě k duchu svatému a řka: Ó, žádúcí mistře,