[121v]číslo strany rukopisuzázraky na lidi byl v jeden čas přepustil, tak že se země třásla, že kostelové i domové se obořili. A jeden čas na Veliku noc oheň z nebes přišed, královu sien sžehl a vlcie a jiná zvěř v nedojiepie do města běhajíc, lidi dáviechu. To vida svatý Mamertinus, že bóh pro lidské hřiechy zřejmě zázraky přepúštie, boží mocí lidem přikázal, aby se postili a svaté vzývajíc s kříži chodili, boha prosiec, aby se ráčil smilovati. A to jest po všem světu svatá cierkev potvrdila, aby ten čas s kříži chodili a netoliko pro ty zázraky, ale i za jiné věci boha prosili. Najprvé za mír a za pokoj, neb kniežata tehdy rádi válejí. A druhé, aby novo vzrostlé obilé na poli od zlé búře bóh ostřiehl. A třetie proto, že se hod ducha svatého přibližuje, aby se každý tak dóstojně připravil, aby ducha svatého nábožně v své srdce přijal. A čtvrté proto, že byl Ježíš slíbil a řka: Proste a bude vám dáno. Proněžto ti třie dnové slovú Prositedlní dnové. To také slušie věděti, že svatá cierkev proto ten obyčej drží, že těch dní korúhve nosiec, po křížích chodie a v zvony zvonie. Neb ten obyčej kniežata na tomto světě držie, když kam jedú, před sebú trubače mají a svá znamenie před sebú nositi kazují, kterážto znamenie a trúby nepřietelé slyšiec a vidúc se bojie. Takež všemohúcí spasitel, král i knieže nade všemi králi, miesto trúb zvony má a korúhve miesto svého všemohúcieho královstva znamenie. Jehožto znamenie i těch zvonových zvukóv trúbenie když nepřietel křesťanských duší diábel zazří i zaslyší, s velikým strachem od[122r]číslo strany rukopisutad