[120r]číslo strany rukopisubude liť na tobě královna tázati, neprav jie ani jie pronos. A když se všickni židovští mudrci před královnu postavili, otázala jich, kde by dřevo svatého kříže bylo. Tehda oni jie všickni jedniem hlasem odpověděchu a řkúce: Nic o tom nevieme. Z toho se králová rozhněvavši, kázala je všecky spáliti. Jehožto se oni užasše, vydali Judu z sebe a řkúc: Královno, tento člověk ctného muže proroka syn jest, tenť o tom nětco věděti móže. To královna uslyševši, všech jiných nechavši, k němu řekla: Vol sobě anebo život, anebo smrt. Ukaž mi, kde svatý kříž leží. K niežto Juda vece: Kterak já o tom co věděti mohu? A já jsem se ještě byl nenarodil, a již jest tomu dvě stě let minulo, jakž jest to dřevo skryto. K němužto králová vece: To Jezukristovi slibuji, nepovieš li mi pravdy, káži tě hladem umořiti. A to řekši, kázala jeho v jednu hlubokú jámu uvrci a jeho tu hladem mořiti. A když se pro veliký hlad poznati chtěl, kázala jeho z jámy vyvážiti. Tehda Juda, když na svú kolenú poklek, bohu se pomodlil, inhed se to miesto, kdežto svatý kříž skryt byl, potřáslo a vyšla vóně předivně krásná, tak že Judáš tomu se divě, u veliké radosti rukama plesáše a řka: Zajisté, Jezukriste, ty si spasitel všeho světa. A v tu hodinu Judas podpásav se, poče udatně kopati, hlubokú jámu vykopav, tři kříže nalezl a vzem, před královnu nésti kázal.
Tehda když, který by byl spasitelóv kříž, rozeznati nemohli, jeruzalémský biskup na jednu nemocnú ženu když první i druhý kříž položil, ano nic nepomohlo, ale když třetí kříž na ni položili, inhed vstala zdráva
