[119v]číslo strany rukopisuzapomněv, na most vzehnav[88]vzehnav] nad „hnaw“ nadepsáno „hnal“ > vzehnal, u vodu upadl a inhed utonul. A ciesaře Konstantina vešken lid sobě za milostivého ciesaře přijal.
A potom po některých časiech se pokřstil a mnoho utěšenie od boha mieval. A potom matku svú do Jeruzaléma, aby svatý kříž nalezla, poslal. A když svatá Elena do Jeruzaléma mocně přijela, všecky židovské mudrce k sobě sezvati kázala. Toho se židé velmi užasli, mezi sebú řekli: Co tiem královna miení, že nás jest k sobě pozvala? K nimžto jeden mezi nimi jménem Judáš vece: Já viem, že jest na to přijela, aby na nás zvěděla, kde jest schováno to dřevo, na němžto Ježíš pněl. A protož, radím vám, abyšte to nepronášeli. Pakli toho neučiníte a jie to dřevo dáte, zajisté to vězte, našeho stavu viera potupena bude. Neb jest to dávno ten múdrý Zacheus mému otci Simonovi pověděl. A otec mój mra mně zjevil a řka: Pomni, synu milý, pomni na to, že když bude Ježíšóv kříž hledán a vydán, viec potom lid židovský kralovati nebude, ale ti, ješto se ukřižovanému [modlé]text doplněný editorem[89]modlé] doplněno podle KNM III D 44, nebť jest on syn boha živého. Tehda já sem řekl k otci k mému: Když sú jeho otcové naši syna božieho znali, proč sú jeho ukřižovali? K tomu mně otec odpověděl: To bóh vie, že sem v té radě nebyl, ale často sem jim pravdu mluvil. Avšak sú oni jeho ukřižovali, a on pak třetí den z mrtvých zjevně vstal, před svými učedlníky na nebesa vstúpil. A protož, synu milý, pomni na to, aby jeho učedlníkóm nikda nic protivného neučinil. Tehda židé Judovi vecechu: My sme toho nikda neslýchali, ale
