[116v]číslo strany rukopisuna horu vzběhše, po hlavě jeho dolóv svalili a kamením kamenovali. Tehda svatý Jakub na zemi na kolenú niče, prosil hospodina a řka: Prosím tebe, milý hospodine, rač jim odpustiti, neboť nevědie, coť činie. To jeden židovský kněz uslyšav, zavolal a řka: É, co činíte, nechajte jeho, ať boha za ny prosí, jeho kamenujíce. Zatiem v túž hodinu jeden Žid kdes žrd pochopiv, jemu velikú ránu v hlavu dal, tak že mozk z jeho svatého lba se vykydl. Jehožto křesťané pochopivše, bliz podlé chrámu pochovali. A ta svatá duše k bohu šedši, s ním přebývá věky věkóm. Amen.
O tom píše mistr Jozefus, jenž jest starých časóv přieběhy spamatovav, snažně popsal, že Jeruzalém pro našeho spasitele smrt a pro svatého Jakuba umučenie jeruzalémské město zkaženo jest a židovský lid po světu rozehnán, do dnešnieho dne porobeni sú, jakžto jest byl hospodin předpověděl a řka: Jeruzalémské město, neostane tebe kámen na kameni proto, že si nepoznalo času navštievenie tvého. Ale že milostivý hospodin hřiešných lidí, aby se polepšili, dlúho čaká, aby Židé omluvy neměli, čtyřidceti let hospodin jich pokánie čakal a mezi ně své apoštoly a zvláště svatého Jakuba, aby jim slovo božie kázali, poslal. A když jsa jich svatým napomínaním nemohli navésti ku pokání, přepustil hospodin mezi nimi hrozné zázraky. Najprvé ukázala se jedna přesvětlá hvězda k meči velmi podobná, přes celé léto jako plamen hořéci. Na jedny[cx]jedny] gedne
