svatý Epifanius, řecký mudřec, nalezl v starých kněhách i poslal do Cypra svatému Janu Krysostomovi, to takto psáno bieše: Tobě, mistře Krysostome svatý, znamenitú věc píši, že sem nalezl v jedněch starých kněhách na východ slunce nalezených, počet let od počátka světa až do nynějšiech časóv. Najprvé od počátka stvořenie světa až do potopy dva tisíce a dvě stě a dvě a čtyřidceti let. Od potopy až do krále Davida proroka dva tisíce a sedmnádcet ke stu let. Od krále Davida a múdrého Šalomúna času, jakžto potom nalezl svatý Jeroným, do matky božie zvěstovánie let tisíc a bez tří osmdesát. Těch všech let počet od počátka světa až do svaté královny zvěstovánie pět tisíc a čtyři sta a čtyři a třidceti let. Od zvěstovánie až do božieho umučenie čtyři a třidceti let a dva měsiece, jakžto píše svatý Augustin v jednom kázaní o božiem umučení.
V tom ve všem času lidskému národu nebieše od boha žádné smilovánie, protož, jakž se v rozličných kněhách píše, že světí proroci ducha svatého zjevenie zachápajíce mysli, k bohu žádost majíce, túžebnými hlasy voláchu. David prorok tak voláše: Ó, milý hospodine, kterak jest to, že tvé slovo na věky v nebesiech přebývá! Jako byl řekl David prorok: Tam vždy v svém veleslavenství na věky bydlíš a dolóv na ny, na hřiešné, nikda nesezříš. Protož, milý hospodine, skloň svá nebesa a sstup k nám dolóv. Druhý prorok voláše a řka: Ó, kde jest slovo božie, přiď k nám! Třetí prorok voláše a řka: É, hospodine, by prolomě
