Římě veliký mor od té nemoci, ješto hlízy pod třiesly naskakují, na vše lidi udeřil. A také tento čas to mnozí vídáchu, ano střely s nebe letiec lidi urážejí. A najprvé v ten mor svatý otec Pelagius papež umřel a potom na všechny lidi jiné udeřil. Ale že svatá cierkev bez pastýře dlúho býti nemóže, všecka obec na papežstvie svatého Řehoře jest volila. Tehda svatý Řehoř, jakž koli nerad, v ten úřad svatý se uvázal, kázal všemu lidu s svatými po křížiech chodiec boha prositi, aby ráčil ten mor staviti. A zatiem svatý Řehoř poče mysliti, kterak by mohl od toho úřadu na púšť utéci, ale nemohl jest, že proň všech městských bran byli kázali střieci. Avšak v jednu hodinu v jiné rúcho se proměniv, s jedněmi kupci sjednal, aby jeho v kádi z města vyvezli. A když vyvezen, na púšti běžal a tu se v jeskyni tři dni pokrýval. A zatiem Římené po všech krajiech jeho hledajíc rozeslali. A když jeho tak hledáchu, uzřechu jeden slúp s nebes, nad ním svietiec, a při tom slúpě jeden přízedník svatý. V tu hodinu viděl, ano andělé jedni dolóv a druzí nahoru se vznášejí. Pro kteréhožto slúpa znamenie lidé na púšti v jeskyni svatého Řehoře nalezše, jeho pochopili a bezděky do Říma přivedše, papežem učinili.
Kterak jest tehda v ten svatý úřad nerad vstúpil, o tom sám v jedněch kněhách píše a řka: V mém těžkém pastářovém stavu, když se rozpomanu, kterak sem u pokojném bez přiekazy bydle vší myslí u boze se kochal! V tu dobu se rozpomínám, co sem ztratil, a inhed vizi, že pro tu ztrátu mám obtieženie v tom stavu,
