byla, nevěděl, neb podál od lidí bydlil.
K němužto ten kněz vece: Zajisté dnes jest Velika noc, a proto tobě neslušie utrpenie mieti. Neb mě jest proto k tobě hospodin poslal, proněžto pochválivše oba hospodina i přijímášta pokrm. Jeden král, chtě toho pokusiti, má li muž buoží Benediktus duch proročský, kázal jednú svému sluze v královo rúcho se oblekúce, do kláštera před svatého Benedikta jíti. Jehožto svatý Benedictus, an k němu jde, zazřev, vece: Svlec to dolóv, synáčku! Neb to, co na tobě jest, tvé nenie. To ten člověk uslyšav, že se otce svatého oblúditi pokusil, inhed padna, umřel. Jeden dobrý člověk poslal svatému Benediktu darem dvě flašce vína. Tehda ten posel, víno nesa, jednu flašku s vínem na cestě překryl. A druhú když svatému otci dal, velmi z toho vína poděkovav, poslovi vece: Synáčku, viz z oné flašky druhé, ještos skryl, aby z nie nepil, ale nakloň ji opatrně a nalezneš, co jest u flašce. Toho se ten posel velmi zastyděv, odtad se zase vrátil, chtě toho pokusiti, co jest byl od otce svatého uslyšal. Tu flašku, ješto byl skryl, naklonil a inhed z nie jedovatý had vyplynul.
Jednoho také času když svatý Benedictus k své vlastní sestře, k svaté Školastice, přijev, k stolu sedl, poče jeho sestra prositi, aby u nie přes noc ostal. Jiežto když nepovolil, pokorně se proti bohu sníživši, modlitbu učinila, toho na bohu žádajíc, aby u nie jejie bratr, svatý Benediktus, přes noc ostal. A inhed, netáhla se bohu pomodliti, přišlo hrozné hřímanie, blýskota
