bolestí umřel. Amen.
Svatého Longina
Svatý Longinus byl jest slovutný rytieř a měl vladařstvie nad jinými rytieři. A když těch časóv náš spasitel Ježíš Kristus na kříži rozpat byl, tehda Longinus, jakžto jemu Pilát byl přikázal, jeho svatý bok ostrým kopím otevřel. A znamenav veliké zázraky, ješto se v tu hodinu dějiechu: slunce se zatmělo, země se potřásla. Těm věcem se podiviv, v Jezukrista uvěřil. A zvláště proto, jakž jedné staré kněhy praví, že když svatý Longin anebo pro nemoc, anebo pro strast byl oslnul, jakž se svú očí krví našeho spasitele, ješto po kopí k jeho rukama tekla, dotekl, tak inhed prozřev, uvěřil. Proněžto inhed rytieřstvie vzdav, svatým se apoštolóm poručil a od nich se svaté vieře naučiv, do dalekých vlastí šel, tři a třidceti let duchovní život veda, mnoho lidí slovem i příkladem na křesťanskú vieru obrátil.
Zatiem jeden súdce jeho jal. A když se nechtěl pohanským modlám modliti, kázal jemu súdce jazyk vyřezati a všecky zuby vybiti. Avšakž pro to svatý Longin hlahola neztratil, ale sekyru pochopiv, všecky pohanské modly zbil a řka: To dobře uzříme, jsú li toto bohové. Tehda diáblové z těch modl vyšedše, v toho súdci i v jeho tovařistvo vstúpili. Tehda oni jako bez smysla zabývajíce se a najposléze před svatého Longina přišedše, padli. Tehda svatý Longin diáblóm vece: I proč bydlíte v těchto modlách? Diáblové odpověděchu: Všudy, kdež Jezukristova jména nevzývají a kdež jeho svatého znamenie nenie,
