ujíti nemohl.
A zatiem k své paní obrátiv se, s velikým pláčem vece: Již bóh tě žehnaj, má milá paní, nebť chci pryč běžeti a svých se hřiechóv káti dotad, dokad mi bóh nezjeví, že mi jest mé hřiechy odpustil. K němužto ona vece: É, mój milý hospodáři, bóh toho nedaj, bych po tobě ostala, ale chci s tebú, kamž ty pójdeš, jíti. Neb jakož sem s tebú v útěše přebývala, takež chci s tebú i v hoři býti. A tak řekše, k jedné veliké řece přišli a tu, že mnozí i sem i tam chtiece, toniechu, špitál slovutný učinili. A v tom bydléce, všecky přes tu řeku pro bóh převoziechu a mnohé chudé přijímajíc do své hospody, pro hospodina potřebu dáváchu. A když tak svatý Julian svých se hřiechóv snažně kajieše, uslyšal o pólnoci jeden hlas, volajíc a řkúc: Juliane, pro bóh, přenes mě! Tehda Julianus brzo se vzchopiv a jakž koli veliký mráz bieše, na onu stranu přeplynul, chudého, an zimú mře, nalezl, jeho do svého domu uvedl a veliký oheň učiniv, toho svého hostě ohřieti chtěl. Ale že se shřieti nemohl, na svém loži jeho položiv i přioděl. V tu dobu jemu ten chudý host vece: Juliane, poslal mě bóh k tobě, ať bych pověděl, žeť jest již všechny tvé hřiechy odpustil a že oba s svú hospodyní skončieta skoro. A to ten host řekl, zmizal. A svatý Julian s svú hospodyní, bohu snažně slúže, skončal. A jakž se na světě věrně kál, takež nebeské královstvie milostivě přijal. Amen.
Svatého Patricia
Svatý Patricius ten jest byl těch
