plakati, oslněta moji truchlé oči, abyšte nehleděly na to, že mi syny setnú. A když to žalostivý otec pláče mluvieše, jich hospodyně přiběhši, jich dietky nesúce, žalostivě plačíc jim je ukazujíc a řkúce: Běda nám, nebožkám! Kterak tvrdá srdce máte, svého otce a matku tak žalostivy vidúce netbáte, a nás, nebožky, i s dětmi u veliké sirobě ostavujete a dobrovolně na smrt jdete.
Tu řeč a ty činy přežalostivé ta dva svatá vidúce a slyšiece, počešta se obměkčovati, chtiec pro jich žalost jim na čas povoliti. Tehda svatý Sebestián přistúpiv vece: Ó, přesilná Jezukristova rytieře, pro tělesné a lahodné řeči věčných korun neztracujta. A to řek, poče k jich otci a mateři a k jiným mluviti a řka: I co se bojíte! Nebojte se, neodlúčieť se od vás, ale jdetať připravovat vám věčné nebeské královstvie. Nebo od počátka světa tento nebezpečný život všecky, ješto veň úfají, obluzuje a tak všem nejist jest, že se všem posmievaje, všemi náposléze klamá. To jest tento život přelstivý, jenžto nutí zloděje, aby kradli, hněvivého, aby se unáhloval, a lživého, aby všem neprávě činil. To jest ten život omylný, ješto člověka k hřiechu vede a na zlé vždy radí. Proněžto život často člověk, ješto i pomysliti totiž hrozno jest, učiniti musí. A protož vše, což zde trpíme, brzkým se během skoná, ale což jest na onom světě, trpěti to nikda skonánie nemá. Proněžto, milé sluhy božie, nepostúpajte řečem obludným, chytroštěm diáblovým, ale mile pro Jezukrista svú krev
