stoje a mlče se diviti. K němužto diábel vece: Proč mé řeči nevěříš? A vida, a já sem tvój spasitel Kristus. Tehda svatý Martin duchem svatým naučen, diáblovi vece: Mój spasitel Ježíš Kristus ne tak jest chodil u pyšném rúše, jako ty chodíš. Ale by mi se ukázal mój spasitel, ten by mi se zjevil u pokorném rúše, jakož je na světě chodil, a s jiezvami, ješto jakžto jest pro všecky hřiešné na kříži trpěl. A jakžto brzo svatý Martin vece, tak diábel zmizal a po sobě veliký smrad ostavil.
Potom svatý Martin před mnohými časy božím zjevením své skončenie předvěděl a svým některým bratřím čas své smrti zjevil. A když jednú kondatskému biskupovi mezi jedněmi znamenitými lidmi válečný hněv bieše, to zvěděv svatý Martin, chtě je smířiti, k nim přijel. A tu nedlúhý čas přebyv, na sobě počil, že své síly již pozbývá, proněžto své učedlníky k sobě pozvav, jim své blízké skončenie všem zjevil. To oni uslyševše, žalostivě zaplakavše, k němu vecechu: Proč nás, milý otče svatý, po sobě ostavuješ? Neb komu nás, smutné a siré, poručíš? Obořie se na tvé stádo lítí vlcie! Tehda uzřev svatý Martin, ani žalostivě pláčí, sám s nimi zaplakav, bohu se pomodlil a řka: Hospodine, jsem li ještě tvému lidu potřeben, ještě rád popracuji pro ně. Staň se vóle tvá! Neb v jeho srdci divný boj bieše. S jedné strany svých mníškóv litováše a s druhé strany vší žádostí po Jezukristovi túžieše. A když tak svatý Martin v žíni a na popele v svém loži ležal, k skončení se blížieše, počechu jeho mníškové prositi, aby sobě dal lože polepšiti. Jimžto svatý Martin vece: Milí synové, neslušie křesťanu jinak než v žíni na popele umřieti. Bych vám jiný příklad ostavil, shřešil bych. A když jeho počechu prositi, aby vznak neležal, ale pro oblehčenie na straně poležal, k tomu jim svatý Martin vece: Nechajte mne, dietky, ať v nebesa hledím, aby
